A hura do prace!
Pondeli 2. ledna byl jeste statni svatek – maji tu takovy super zakon, ze pokud statni svatek pripadne na vikend, dostanou jeden den extra volno, to neni spatne,co? My vsak doufali, ze uz prace bude a stejne jako v patek si pro jistotu vstali v sest. Vstavala s nami i Virginia, ktera s nami chtela pracovat jen par dni a pak pokracovat v cestovani. Jenze se opet nic nedelo a my to po ctyriceti minutach cekani vzdali a vratili se do postele. Cely den jsme pak vicemene proflakali, ale my aspon meli dost casu na to, abychom si uklidili a usporadali veci v nasem pojizdnem pribytku. Joe nam stale neodpovidal na zpravy ani telefonaty a my tak stale nevedeli, jestli tedy nejakou praci mit budeme nebo ne. Vecer se Virginia rozhodla, ze misto cekani radsi pojede na nekolikadenni trek a o vikendu se vrati a pak uvidi, co dal.
My jsme v utery samozrejme opet vstali a marne cekali. Okolo osme ale pribehl Matej a tahal me z postele, ze Joe je tady a jedeme do prace – neuveritelne!! A tak jsme konecne odstartovali nasi pracovni misi. Prvni dva tydny nas pracovalo dohromady asi devet – krome nas dvou asi pet borcu ze Samoy a dva Maori :-) Novozelandsky par z naseho kempu bohuzel po dvou dnech prestal pracovat, protoze pry byli moc pomali. Prvni tyden prace byl vazne priserny - bylo pro nas tezke zacit po jedenacti mesicich ”nicńedelani” fyzicky pracovat navic ta prace byla vazne desna – vino uz bylo velke skoro dva metry a my museli zvedat draty, ktere uz byly v rostlinach pekne zarostle. Navic vsichni kluci uz delali tuto praci nekolik let, takze byli oproti nam neskutecne rychli a my z toho meli celkem depku :-) Kazdy den jsme se po osmi hodinach prace vraceli do kempu uplne vyflusli, zvladli se umyt, uvarit si veceri a zaroven i obed na druhy den a v devet hodin jsme uz byli zalezli v posteli a usinali. Ale rekli jsme si, ze zatneme zuby a vydrzime to!
O vikendu se vratila Virginia a zacala v pondeli pracovat s nami. V utery rano se Matej probudil s horeckou a my tak chodili s Virginii samy – jeste ze tam byla! Avsak ve ctvrtek uz toho mela tak plny zuby a rozhodla se skoncit:-) Takze v patek jsem tedy naklusala sama, ale nastesti se delalo jen pul den, protoze byl dost silny vitr a vse, co se zarovnalo za draty, bylo za par minut opet venku..
V patek se s nami definitivne rozloucila Virginia a v sobotu uz bylo nastesti Matejovi dobre, tak jsme se rozhodli odjet na vikend nekam pryc. Prece jenom byt dva tydny zalezli v jednom malem kempu uz nam lezlo na mozek:-) Nasim cilem se stal Narodni park Mt. Ritchmond, coz je takove ne moc turisticky vyhledavane misto. Rozhodli jsme se zde stravit pouze noc a projit se po okoli. Bohuzel je vetsina parku dost zalesnena, coz uz nas moc nebavi. Ono jit porad v lese vas chvilku bavi, ale ze by to clovek musel delat cely den... Tak jsme si predevsim uzivali opet velke mnozstvi otravnych much (zkurvenek) a jen tak vegetili.
Dalsi tyden probehl prakticky stejne, zvedani dratu, zvedani dratu a zvedani dratu ;-)
Foto:
1, 2 - zvedani dratu je hrozna legrace ;-)
3 - ocistovani uschlych vetvi je stale sranda ..
4 - zarovnavani vetvi uz takova zabava neni
5 - na zaver zkontrolovat provedenou praci
6 - .. a tesit se co nam zena uvari k veceri ;-)