Bhopal (Bhimbetka, Bhojpur, Sanchi)
Vlak do Bophalu mel vice jak hodinu zpozdeni a nijak jsme nepredpokladali, ze by ho dohnal. Budik jsme si tedy nastavili na pozdejsi dobu nez byl prijezd a v klidu usnuli. Jake bylo prekvapeni, kdyz jsme se nahodou probudili driv a zjistili, ze uz stojime v zastavce, ve ktere mame vystupovat. Popadli jsme krosny, spacaky a rychle vybehli z vlaku, ktery uz houkal na odjezd. Meli jsme jeste asi 40 minut cas, v sedm nas mela vyzvednout Shibani, nase hostitelka. Slovo dodrzela a po sedme jsme uz sedeli v aute smer jeji domov, ktery byl asi 15km od Bophalu a kde bydli se svou sestrou a svymi rodici. Rodice byli naprosto uzasni, maminka sice moc nemluvila, ale vyborne nam celou dobu varila a specilane kvuli me delala uzasne veci pouze z ryze nebo kukurice! Pokazde, kdyz nekde reknu, ze nemuzu jist veci z psenicne mouky (a ze psenicne chapati je prvni vec, kterou u nekoho doma dostanete), tak tomu nikdo nerozumi, protoze tady zadne podobne alergie neznaji. Ale je zase super, ze maji neskuetcny vyber druhu mouky, ktere bezne pouzivaji (kukuricna, ryzova, cockova, cizrnova, hraskova,....) a nikdy pro neni problem pouzit jinou. Uplne jina natura byl ovsem tatinek. Ten nas ihned po nasem prijezdu vrele uvital a debatoval s nami o podobnostech vsech jazyku apod:-)Byl povolanim filozof a ucitel a i kdyz ted uz mu je 67, stale uci, cte spousty knih a bada. Shibani nam pote rekla, ze jeste nikdy s nikym takhle nemluvil a z nas byl pry stastny, protoze jsme z Cech a on byl kdysi na delsi dobu v Rusku, takze o Cechach neco vi:-) Jelikoz byla sobota a Shibani nemusela do prace, rozhodla se stravit den s nami a ukazat nam alespon nektera mista ve meste. Vydali jsme se do Taj-ul-Masijd, coz je treti nejvetsi mesita na celem svete. Je opravdu krasna a prekvapive tam skoro nikdo nebyl, jen par muslimskych zaku, kteri meli zrovna vyucovani. Udelali jsme par fotek a pri odchodu jsme zjistili, ze asi tri dny plati nove narizeni, ze je tam zakaz foceni:-) V pruvodci jsme se docetli, ze je mozne koupit ve meste tocene pivo, coz nas samozrejme zaujalo. Nenapadne jsme zacali vyzvidat, kde to je, ze bychom tam treba v pristich dnech zasli a k nasemu prekvapeni ze Shibani vypadlo, ze vi kde se da tocene koupit a ze ma pivo rada tak muzeme klidne hned na jedno zajit:-) No z jednoho byly samozrejme tri, ale bylo to super, pekne se prolomily ledy a pokecali jsme si uplne o vsem. Dozvedeli jsme se, ze ma pritele, o kterem ale nikdo nevi (pouze jeji rodina a ted my), protoze je muslim a ona je hindi, coz je samozrejme dost problem a jeste k tomu je ona 5 let starsi, coz se v Indii take moc nevidi. Uz jsou spolu takhle natajno rok a pul. Uplne jsme zirali, kdyz tam to cele popisovala. Moc jsme doufdali, ze ho potkame. Pak jsme jeste zajeli jen na obhlidku k jezeru a vydali se domu, Dali si uzasnou veceri a celi utahani zalehli spat. Ja se Shibani v jednom pokoji, protoze rodice nam nedovolili spat s Matejem spolu, kdyz nejsme manzele a Matej ve druhem.
V nedeli jsme se vydali na Bhimbetku. Jsou to skaly, kde jsou zachovany 12 tisic let stare jeskynni malby. Bylo to naprosto uzasne, hlavne maji vsechno tak volne pristupne, ze se clovek coura po skalach a kdykoliv se na nekterou z nich podiva, uvidi nejaky obrazek. Fantazie pracovala naplno, nutilo nas to premyslet jak tam ti lede zili a proc zrovna malovali tyto obrazky, jak michali ty barvy, ktere jsou jiz tak dlouho vystaveny vlivum pocasi a prece jsou stale tak vyrazne. Bhimbetka se nachazi asi 15km od mista bydliste a nejezdi sem skoro zadny autobus. No a jelikoz Shibani s nami nemohla, rozhodli jsme se pro novy druh dopravy – stopovani. Meli jsme strach, ale bylo to uzasne. Prvni auto zastavilo jeste drive, nez jsme se vubec zastavili a rozkoukali. Dva mladici nas puvodne chteli hodit jen na rozcesti, ale nakonec nas odvezli az na misto. No a zpatky nam zastavili sympaticky pan v obrovskem luxusnim aute. Byl to reditel jedne firmy na pesticidy a dokonce nam dal vizitku, kdybychom neldy neco od nej potrebovali:-) Odpoledne jsme se domluvili, ze pojedeme do Bhojpuru, kde mely byt pozustatky nejake obrovskeho chramu a k tomu skaly a tak... k nasemu prekvapeni s nami nejela jen Shibani, ale i jeji pritel, o kterem jsme toho do te doby tolik slyseli. Byl to opravdu sympatak, jenze se strasne stydel a skoro nemluvil anglicky, takze nam Shibani musela tlumocit. Chram byl opravdu krasny, uzasne byly kresby vytesane do okolnich skal, ktere byly vlastne plany na stavbu chramu. Jak je to dnes jednoduche s pocitacem nebo papirem a tuzkou, co? :-) Chvili jsme pak stravili jeste u reky krmenim hus a na zpatecni ceste jsme byli opet mile prekvapeni, kdyz jsme zjistili ze nejen Shibani, ale i jeji pritel ma rad pivo a ze bychom mohli na jedno zajit:-) Chvili nam trvalo najit vhodne misto, ktere bylo dostatecne vzdalene od domu obou a kde nebyli zadni znami, protoze je proste spolu nikdo nesmi videt. Usadili jsme se v zahradni restauraci uplne v rohu a stravili krasny vecer u piva nekterych mistnich specialit. Vecer skoncil nekolika novinkami – bylo nam slibeno, ze v cervenci bude svatba (coz asi nejvice prekvapilo Shibani), na kterou urcite musime prijet a take tim, ze Shibani vyuzila situace a premluvila pritele, aby zustal pres noc. Je to u nich samozrejme jinak nemyslitelne, ale jelikoz ja jsem spala se Shibani a on mohl spat s Matejem, tak nakonec svolil on i rodice (na ktere tedy sehrali mensi divadlo).
V pondeli jsme si naplanovali navstevu Sanchi. Je to mestecko asi 50km od Bophalu a jsou zde prekrasne stupy. Stupa je budhisticky chram. Jsou to ruzne velke kopule, postavene z kamennych kostek. Nekere z nich jsou opravdu obrovske a nachazi se u nich zdobene brany - toranas, ktere jsou povazovany za nejnadhernejsi budhisticke pamatky na svete. V kazdem z dilu je vytesan nejaky vyjev z budhistickych povesti. Kolem je udelany krasny park a spousta stromu, takze bylo dost mist, kde se dalo sednout ve stinu, odpocnout a kochat se. Stupy jsme obdivovali asi 3 hodiny a pak se vydali autobusem zpet. Cekal nas posledni vecer u Shibani, takze jsme jeste posedeli, povecereli a dali si konecne take sklenicku vina,na ktere jsme meli uz dlouho chut, ale moc se nam kupovat nechtelo, protoze flaska solidniho vina stoji kolem 700 rupii!!
Rano jsme si sbalili svych pet svestek, rozloucili se s rodici (coz bylo necekane dojemne, protoze maminka nam nabalila spoustu ovoce a dokonce snad na nas poprve promluvila a rekla, at zase urcite prijedeme a tatinek nas objimal, ze nas miluje a ze jsme jako jeho vlastni deti...pak jsme se dozvedeli, ze byl vecer na nejake party a jeste uplne nevystrizlivel:-)) Shibani nas odvezla na zastavku a prislo i na louceni s ni. Je to vzdycky tezke, rozloucit se s nekym , u koho par dni bydlite a s ni to bylo jeste o neco tezsi, protoze jsme s ni stravili docela hodne casu a dozvedeli se o sobe navzajem opravdu hodne veci. Snad to vyjde v cervenci na svatbe:-) Ulozili jsme si krosny do uschovny a vydali se do mistniho skanzenu, kde jsou postaveny repliky vesnic a predvadi se zde remesla a ruzne mistni techniky..jenze jelikoz je jiz po sezone, tak jsme si pouze prohlidli par domecku, pres poledne se zasili do muzea (kde jsou i sekce o puvodu cloveka a pak ruzne krajove kroje, hudebni nastroje a podobne) a vydali se do centra dat si neco k jidlu a piti. Samozrejme se stavili jeste na jedno (dve) tocene a v pet hodin nam jel vlak smer Ajmer.
Foto:
1 - vyucovani v mesite
2 - pohled na mesitu
3, 4, 5, 6, 7, 8 - Bhimbetka
9 - chram v Bhojpuru
10 - s Shibani a jejim pritelem
11 - velke stupy v Sanchi
12 - toranas
13 - male stupy
14 - sosky ve skanzenu
15,16 - dkrajove chaloupky