Can Tho
Cesta do Can Tho byla pro nas teda opravdu zazitek. Jeli jsme celkem luxusnim autobusem, kde jsme dostali i zdarma vodu a osvezujici ubrousky! Jiz z Indie jsme byli zvykli, ze lidi v autobusech celkem casto zvraci (ani neresi moc pytliky, proste otevrou okynko dzipu nebo autobusu), ale to co nas cekalo tady, to byl mazec. Hned po vyjezdu zacali zvracet dve slecny, ktere sedely hned za nami. Po chvili uz to nevydrzel ani steward a odklidil je do zadnich casti autobusu, kde nikdo nesedel. Jenze celou dobu jsme poslouchali jejich daveni na cely autobus. Asi v polovine cesty byla prestavka na jidlo. Hned jak se zastavilo, kluk, ktery sedel vedle nas pres ulicku vstal a nez aby pridal do kroku a vypadl ven, pozvracel celou ulicku. Nas celkem presla chut na jidlo a tak jsme jen koukali, jak se tam ostatni nacpavaji a kupodivu nejvic si dopravaly ty dve zvracejici slecny. No a po zbytek cesty bylo jasno:-)
Can Tho je centrem cele Mekongske delty. Nejvetsim lakadlem jsou zde tzv. floating markets. Jedna se o trhy, ktere probihaji na vode. Prevazne zeny rano nalozi vsemozne suroviny (ovoce, maso, ziva zvirata, napoje,...) na male i vetsi lodky a v urcitych mistech se tyto lode setkavaji a pluji mezi sebou a navzajem si prodavaji zbozi. Tyto markety muzete najit i v jinych zemich, treba v Thajsku, ale tam uz jsou delane spise jen pro turisty. Tyto jsou opravdu autenticke a pohled na ne opravdu uzasny.
Do mesta jsme dorazili okolo treti hodiny odpoledne. Meli jsme nastudovanou cestu z nadrazi, ale jelikoz se nadrazi za tu dobu trosku prestehovalo (prece jen je nas pruvodce ctyri roky stary), byli jsme ztraceni. Nikdo z mistnich nam nebyl schopen ukazat na mape kde jsme. V jedne ulici bylo vsude napsano Duong, tak jsme hledali kde je tato ulice, ale pak jsme zjistili, ze “duong” znamena vietnamsky “ulice” :-) Az jsme nastesti narazili na internetovou kavarnu ve ktere byl zrovna velmi ochotny kluk a pak uz jsme se nastesti zorientovali. Asi za pul hodiny jsme se ubytovali v hotelu a vyrazili na prochazku na pobrezi.
Celemu pobrezi nedominuje nic jineho nez obrovska zariva socha Ho Chi Minha a neskutecne mnozstvi restauraci. My jsme nahodou narazili na uplne jinou zajimavost – byvale vezeni, kde byli vezneni Vietnamci za doby kolonialni Francie. Byl to takovy maly predvoj pro valecne muzeum, ktere jsme pozdeji navstivili v Ho Chi Minh City – napisy typu “....ale statecni bratri a sestry stale zustali verni sve strane a hrde bojovali!” apod. Vecer jsme meli domluvenou schuzku s klukem jmenem Ngo. Kontaktovali jsme ho pres Couchsurfing a jelikoz nas nemohl ubytovat, protoze bydli s deseti kluky, tak jsme zasli aspon na drink. Byl to fakt sympatak a spolecne s jednim kamaradem nas vzali na opravdu super nudle. Puvodne jsme chteli, aby nam kluci domluvili na druhy den dobrou cenu na vyjizdku lodkou na floating markets, ale moc se k tomu nemeli, tak jsme se museli hadat sami. No nakonec jsme skoncili na triceti dolarech a i kdyz to jde udajne i min, nebylo to tak hrozny. Pak jsme sli na jedno pivo a domluvili se, ze se zitra vecer jeste sejdeme.
V sobotu nas tedy cekal budicek v pet rano a hura na lod! Meli jsme sami pro sebe takovou malou lodku a usmevavou kormidelnici, ktera vsak neumela anglicky. Hned po vypluti zacalo vychazet Slunce a my chteli udelat prvni fotky, ale ouha...fotak nefungoval. Je pravda, ze poslednich par tydnu v nem tak divne chrcelo, ale ted uz to nejak nerozchodil vubec. Takze z floating markets zadne fotky necekejte, mame jich par na telefonu, ale k tomu zase nevlastnime kabel:-( Navstivili jsme dva markety, jeden velky, kam muzou i velke motorove lode a jeden mensi, kde jsou pouze male lodky. Fakt neskutecne, kolik toho do tech lodi nekdy muzou narvat. Projizdeli jsme mezi lodemi nalozenymi ananasy, jackfruity, latkami, a dokonce i husama! Nektere z nich fungovali i jako obcerstveni, takze k nam priplula lodicka a my si koupili kafe - proste pohoda! Celou cestu zpatky jsme jeli bocnimi kanaly a to byl opravdy raj. Naprosty klidek, vypadalo to jako mala zarostla dzungle. A celou cestu nam nase pani kormidelnice pletla darecky ze susenych listu – svaba na prutu, prstynky, naramky, kyticky...
Jenze brzke vstavani a cele dopoledne na slunku s nami udelaly sve a my cele odpoledne tak nejak prospali a proflakali. Zacali jsme si pomalu na netu vybirat novy fotak, abychom vedeli co v Saigonu koupit. Vecer jsme se zase sesli s klukama a vzali nas na jeden specialni vietnamsky napoj – dzus z hrasku a jedne nejake rostliny, ketrou jsme nikdy pred tim nevideli. Ta hutna zelena barva teda nic moc, ale chutnalo to vazne vyborne. Kluci se hodne vyptavali na Ceskou republiku a asi nejvetsi sok pro ne byl, ze nemame lunarni kalendar! (“A co u vas delate o mesicnim festivalu?” “My neslavime mesicni festival” “Coze?? A jako mate Mesic?” “No jasne, ze mame Mesic!” “No a to se jako nijak nestarate o uplnek a tak?” “No, ani moc ne” To nejak nemohli moc pochopit. Kdybychom mu rekli, ze jediny co nekdo dela pri uplnku je, ze nektere zeny drzi uplnkovou dietu, tak uz by sel asi do mdlob:-)))
Mluvit s Vietnamci je nekdy vazne tezky. Vietnamstina je s thajstinou asi nejdivnejsi jazyk, jaky sme zatim v Asii slyseli. Vyslovnost a intonace je proste totalne odlisna a pro jedno slovo maji asi ctyri druhy vyslovnosti a pokazde tak ma slovo jiny vyznam. No a kdyz Vietnamec zacne mluvit anglicky, tak je to asi stejne, jak kdyz Vietnamci mluvi cesky. Temer neumi rict klasicke “s” a vsude rikaji “š”- “Šešešášek?” neboli “Chcete sacek?” No a v anglictine je to skoro stejne:-)
No a rano uz jen sbalit a vyrazit smer nejvetsi mesto Vietnamu Ho Chi Minh City neboli Saigon.
Fota:
1,2 - jedine dve fotky, ktere jsme zvladli v Can Tho udelat, nez se nam rozbil fotak:-)
Ale pokud chcete videt, jak takovy floating market v Can Tho vypada, kliknete na odkaz, jsou tam hezke fotky.
http://www.terragalleria.com/vietnam/vietnam.can-tho.html