Dalat
Dalat je nejromantictejsi mesto Vietnamu a rika se, ze kdo sem nejede na libanky, tak se vlastne doopravdy neozenil/nevdal. Diky tomu je Dalat pravdepodobne jedno z nejkycovitejsich mest na celem svete, takze jsme si jeho navstevu nemohli nechat ujit. Navic lezi celkem vysoko (1475 m.n.m.), takze je zde opravdu velmi prijemne klima, coz nam opet po delsim case mohlo jenom prospet.
Na misto jsme dorazili trosku drive, nez jsme ocekavali (okolo ctvrte hodiny ranni), tak jsme se usadili na autobusaku a cekali aspon, nez bude svetlo. S nami tam sedeli jeste dva bratranci (jeden Anglican James, druhy Portugalec Dom), tak nam to cekani celkem prijemne uteklo. Dalsim autobusem prijeli jeste jejich dve kamaradky a spolecne jsme se vydali hledat nejake ubytovani. Nakonec jsme sice skoncili kazdy jinde, ale domluvili jsme se, ze se vecer sejdeme v Peace cafe, coz melo byt misto, kde se schazeji vsichni batuzkari ve meste. My jsme se hned po ubytovani jeste trosku prospali (preci jenom zhruba 4hodinovy autobusovy spanek nebyl uplne dostacujici) a v poledne vyrazili na obhlidku mesta.
Prvne jsme zamirili do Bao Daiova (posledni Vietnamsky kral pred pred nastupem komunismu) letniho palace. V Dalatu si nechal dokonce postavit palace tri, my jsme vsak navstivili pouze tento nejznamejsi. Palac je postaven ve stylu art deco a dost nam pripominal vilu Tugendhat, ktera je vsak postavena ve funkcialistickem stylu (my teda mysleli, ze taky v art deco:-)). Cely palac je tvoren krasnymi prostornymi mistnostmi a je parada si to v navlecich cele prochodit, tzn. prosmirovat doslova kazdou loznici. Co ale zrejme ani sam pan kral necekal je, co provedli s okolim palace Vietnamci. Holt je to Dalat, tak tu musi byt nejaky kyc vsude. Asi 20 metru od dveri palace jsou naaranzovane takove veci, jako treba velke ruzove srdce, jeste vetsi trpaslik nebo pernikova chaloupka. U vsech techto zverstvech se muzete za poplatek vyfotit (a ze to Vietnamci provadeji ve velkem!), coz jsme samozrejme tedy take udelali, ale samozrejme neplatili a proste odesli :-)
Dalsim mistem nasi navstevy bylo misto zvane Crazy house (Sileny dum). A je to rozhodne dalatsky kyc cislo jedna! Jde vlastne o hotel, ktery je nyni tvoren ze tri velkych budov a nekolika mensich, z cehoz na dvou budovach se neustale pracuje a dostavuji se nova patra. V pruvodci toto misto popisuji jako “kdyz se potka Gaudi s Alenkou z risi divu” a opravdu to lze slovy tezko popsat, vsak se podivejte. Jak jsme jiz psali, da se zde i ubytovat, ale masochystu opravdu neni mnoho. Skoro v kazdem pokoji je napr. navic socha jednoho zviratka, pricemz napr. takovy klokan se sviticima cervenyma ocima moc k dobremu spanku neprida. Zajimavosti tez je, ze autorka, jejiz obdobna dila jinde ve meste se uz nesesla s takovym porozumenim a napriklad jeden z domu byl zbouran protoze vypadal “antisocialisticky”, je dcerou druheho prezidenta po Ho Chi Minhovi.
Vecer jsme zasli na schuzku s Anglany, ktere jsme nakonec nasli ve tretim Peace cafe na ulici. Toto je obecne srandovni jev v Asii, ve Vietnamu jeste castejsi. V momente, kdy se nejake misto (bar, restaurace, hotel) stane popularni mezi bilymi turisty, zacnou naramne blizko vznikat obdobne vypadajici mista se stejnym nazvem. Zlatou tresnickou na dortu tohoto vecera byla lahev mistniho via, na ktere jsme se moc tesili, protoze za tech sedm mesicu jsme si koupili vino jen jednou, protoze je tu vsude dost drahe. Dalat je mimojine znamy i jako jedine misto ve Vietnamu pro pestovani vina a v hospode jsme dostali lahvinku cerveneho za krasnych 80,000 dongu a verte, ze po pul roce chutnalo naprosto famozne!
Na druhy den jsme si naplanovali trosku sportovnejsi program, abychom nevysli ze cviku. Preci jenom jsme se zacali po hubnouci kure v Nepalu opet vracet na nase tradicni kilogramy a jak jsme take zjistilli, i nase kondicka u z davno vzala za sve. Cilem dne byl nejvyssi ze ctyr vulkanickych vrcholku (2196m.n.m.), ktere se nachazeji asi 12 km od Dalatu. Na tech 12 km jsme si pujcili dokonce horska kola a cesta pekne svizne utikala. Ani nas nerozhodilo stado koni v protismeru hnane borcem na motorce. Za hlavni branou do parku nas prekvapilo, ze neni mozne dal pokracovat na kole, i kdyz motorky a dzipy vesele jezdili na horu a dolu. My jsme tedy natruc vyrazili pecho. Prvni asi 2 km byly celkem neprijemne, protoze jsme sli po silnici, po ktere stale pendlovali jiz zminene dzipy naplnene Vietnamci. Nastesti se po tech 2 km cesta rozdvojila, silnice vedla dal k vysilaci, kam se nechavaji turisti vyvazet autem a kde jsou restaurace a obchudky a my vyrazili lesni cestou k nejvyssimu vrcholu, kde nebyla ani noha, protoze je tam hrozna cesta :-) Opravdu nas vystup celkem prekvapil, posledni asi kilometrovy vystup to slo zostra nahoru dost zarostlou dzungli a po desti to pekne klouzalo. Ale odmenou nam byl paloucek na vrchlu, ze ktereho byl krasny vyhled na vsechny strany a hlavne bozsky klid. Po navratu jsem se byl jeste projet chvilku po Dalatu, objel jsem si jezirko a nakouknul do nejstarsiho nadrazi ve Vietnamu, postaveneho jeste Francouzi. Meli tam docela pekny masinky, ale moc tomu nerozumim :-)
Dalsi den jsme stravili prakticky cely planovanim naseho dalsiho cestovani po Vietnamu a koupi listky na autobus. Ono je to tu nekdy docela komplikovane se domluvit a hlavne dostat rozumnou cenu, moc se tady s tim kolikrat nezalamuji a na ferovku vam reknou, ze jako cizinec budete platit vic, i kdyz je to uz nyni nezakonne. Vecer jsme si uz jen chteli zajit na vecu a jit brzo spat, ale co se nestalo, narazili jsme na Cecha samotare, Martina. Bohuzel byl Martin ve Vietnamu celkem kratce a mel jeste solidni zasobu slivovice, takze na shrnuti vecera postaci dodat, ze na hotel jsme se vratili ve tri rano a o pul osme nas recepcni budila bouchanim na dvere, ze tu mame odvoz na autobus (ten jel v osm), my samozrejme v polospanku a nesbaleni :-) Ale vsechno dobre dopadlo a vyrazili jsme dal!
Fota:
1 - pernikova chaloupka u zamku
2 - vila byvaleho vietnamskeho krale
3 - prekrasna sklenena mapa Vietnamu vystavena v jidelne
4 - vnitrek vily
5,6,7,8,9 - Crazy house - bez komentare:-)
10,11,12 - vystup na kopec a nasledna odmena v podobe prekrasneho vyhledu
13 - japonska masinka
14 - stejne jako v Kambodzi, i zde jsou pozustatky obrovksych francouzskych vil