Hanmer Springs a Lewis pass
Cesta z vychodniho pobrezi do Hanmer Springs je vetsinu casu lemovana – jak jinak – pastvinami pro ovce a kravy. Vubec jsme si ze zacatku naseho pobytu dost s podivem prohlizeli mistni dobytek. Oproti Asii, kde clovek nema problem spocitat vetsine zvirectva vsechny kosti v tele, jsou zde zvirata nejenomze bez viditelnych kosti, ale doslova obalena vrstvou masa. Nejprve jsme si mysleli, ze to jsou nejaka nemocna zvirata (hnana na nejakych steroidech), ale pak nas vsichni ujistili, ze je to normalni.
Hanmer Springs je takove lazenske mestecko, kde zrejme nejvetsi atrakci je koupel v horkych pramenech. Po prohlidce ceniku, kde jsme zjistili, ze se plati 2 dolary i za to, kdyz se jdete podivat jak se jini lide koupaji, jsme vyrazili kousek za mesto, kde vedla kratka prochazka k vodopadu. Vodopad byl takovy .... proste vodopadovy. Hlavni nevyhodou zde je, ze oproti Asii vetsinou nemate tendenci pod vodopad vlizt, protoze jak teplota vody tak vzduchu neni koupani uplne naklonena. Jeste jsme meli tip od Jan a Talbota, ze kousek za Hanmer Springs se nachazeji prirodni teple prameny, ale ty se nam bohuzel pres veskere usili nalezt nepodarilo.
Na noc jsme zakotvili primo v rezervaci Lewis pass, kde jsme meli vyhlidnuty kemping zdarma. Vyhodou noveho Zelandu je, ze kdyz mate auto a stan, je zde spousta oficialnich kempovacich mist, ktere jsou budto uplne zdarma nebo za rozumny poplatek vetsinou 6 dolaru za osobu. Naopak nevyhodou kempovani je znacne rozsireni tzv. „sand flies“, ktere se do cestiny vetsinou prekladaji jako zkurvenky nebo po delsim dobe v jejich pritomnosti i dosti horsimi nazvy ;-) Jsou to takove male musky, ktere vylezaji vetsinou kolem 4 hodiny odpoledni a doslova vam piji krev az do zapadu slunce. Nevyhodou je, ze oproti komarum (kteri nastupuji hned v zavesu po nich, tedy po zapadu slunce) nevydavaji temer zadny bzucivy zvuk, takze vetsinou citite az vas hryznou. Nejlepsi obrana je proste mit cele telo zakryte oblecenim, coz nastesti ve vecernich hodinach, kdy je i v lete celkem chladno, neni problem.
Druhy den jsme si naplanovali projit alespon zacatek St. James Way, coz je asi 4denni trek. Cesta vede pekne podel reky malebnym udolim, cela oblast je nastesti narodnim parkem, takze neni nutne brodit se rekou a clovek si slape pekne vyslapanou lesni pesinkou. Nasim cilem byla prvni chaticka, ve ktere se da prespat, pokud jde cely trek. Prevyseni nebylo opravdu velke, takze jsme slapali celkem svizne. Na chaticce jsme si dali obidek a pekne se ohrali prave vylezlym slunicke. Zpatky jsme se bohuzel museli vratit po stejne ceste po jake jsme prisli, coz jiz vetsinou neni tak zabavne. Holt se asi vyplati investovat vice casu a projit si trek cely, jenze my uz spechali na zapadni pobrezi na predem naplanovanou schuzku.
Vecer jsme se jiz jen presunuli do dalsiho kempingu, ktery jiz byl placeny. To, ze je zde kemp placeny znamena, ze si po prijezdu vezmete obalku, vyplnite vase osobni udaje a penize vhodite do schranky. Spravce kempu chodi vetsinou kontrolovat jednou za par dni. To je neco pro Cechy a cestovatele s napjatym rozpoctem! No abychom to zkratili, za ty skoro dva mesice, ktere tady jiz jsme, jsme zatim zadny kemping neplatili ;-) Priste az prijedeme a budeme bohati, tak zaplatime, slibujeme!
Rano jsme se jiz presunuli do Punakaiki, kde jsme se rozloucili s Hallie a Virginii. Hallie uz za par dni odjizdela zpet do USA, ale Virginia zustavala a my ji pozvali stravit s nami Vanoce, takze jsme se meli za par dni setkat znovu.
No a na nas uz v Punakaiki cekala nase dalsi cestovni spolecnost a to Barina sestrenice Nikca s pritelem Martinem.
Foto:
1 - v takovychto budkach prodavaji humry
2 - Lewis pass
3 - retezovy mostek pres reku
4 - pohled na udoli
5 - potrebna pauza
6 - chaticka na prespani
7, 8 - udoli na druhou stranu