Hanoi
Do Hanoie jsme dorazili v nedeli 11. zari a nase viza mely platnost do 15. Tudiz jsme naznali, ze Hanoi bude nase posledni zastavka ve Vietnamu a ze odsud pojedeme rovnou do Laosu. Po prostudovani vsech moznych diskuzi na internetu jsme se rozhodli pro nejjednodussi a nejlevnejsi moznost a tou byla 24 hodinova cesta autobusem do Vientiane, coz je hlavni mezto Laosu. Dostat se do Laosu z Hanoie totiz neni tak jednoduche, jak by clovek pohledem do google maps rekl. Hranice jsou rozdelene pohorim a cesty timto smerem nepatri k nejlepsim. Kdyz k tomu pripoctete vypecene ridice vietnamskych lokalnich autobusu, kteri se podle zkusenosti jinych cestovatelu neboji po bilych chtit 20 dolaru misto 100 000 dongu a pokud nezaplatite tak proste odjedou (pozdeji mi v Laosu dokonce rikala jedna Novozelandanka, ze jednou jela ve Vietnamu autobusem, ridic zastavil nekde uprostred divociny a chtel po ni desetinasobek normalni ceny a kdyz nechtela zaplatit, tak ji normalne tahal z autobusu), tak jsme usoudili, ze primy spoj do Laosu bude opravdu nejlepsi. Koupili jsme tedy listek na utery, abychom meli alespon jeden den rezervu na visa. Na Hanoi jsme tedy meli necele tri dny a uz jsme vubec nemeli sanci stihnout mozna nejvetsi tahak Vietnamu – Halong Bay - coz je pres 3000 skalnatych ostruvku na pobrezi more a Sapu, coz je nejvyse polozene misto ve Vietnamu (dokonce maji nekdy v zime snih!). Sapa nas nakonec az tak nemrzela, protoze jsme potkali jednu Korejku, ktera tam byla dva dny akorat na hotelu, protoze celou dobu prselo :-) No a na Halong Bay se mozna nekdy vratime.
Po prijezdu jsme jeli za nasim hostitelem (po dlouhe dobe opet couchsurfing), kterym byl 20lety student Bao. Byl to sympatak a kdyz jsme dorazili do jeho bytu (coz byly dve mistnosti nad sebou 2 metry krat 4 metry), prave doucoval nejake Vietnamky anglictinu. Snazili jsme se pripojit, ale holky se bohuzel dost stydely a porad se chichotaly. Protoze jsme nevedeli cemu se porad smali, tak jsme radeji vyrazili na prohlidku mesta. Daleko jsme teda nedosli, protoze jsme po ceste narazili na hospodu s ceskym pivem Gambrinus ;-) Je videt, ze tu opravdu ceske pivo frci, pozdeji jsme narazili jeste na jednu hospodu s ceskym pivem a minimalne o jedne dalsi jsme vedeli (stejna jako ta v Saigonu). Ochutnali jsme jedno a uznali, ze to v Saigonu bylo lepsi, ale porad mnohem chutnejsi nez co dostanete na ulici. Pote jsme se jiz konecne dostali do centra. Stredem Hanoie je male jezero Hoan Kiem, ve kterem pry stale ziji zelvy. I kdyz nekteri tvrdi, ze je to jenom propaganda a ze tam soudruzi jednou za cas v noci nejakou zelvu hodi a pak casem slavnostne vyplave. No co je na tom pravdy asi nikdo urcite nevi. Severne od jezera je stare mesto, ktere bylo nasim dnesnim cilem. Jako nic proti Lonely planet, ale tentokrat nas s jejich doporucovanou trasou po zajimavych vecech opravdu dostali. Po ceste jsme mohli videt takove zazraky, jako obchod se zrcadly (ne nejake ozdobne, proste normalni zrcadla!), vyrobnu plechovych krabicek (vubec nemame tuseni k cemu byly) nebo prodejnu provazu. Zrejme byla tato cast pruvodce napsana po konzumaci vetsiho nez male mnozstvi mistniho toceneho piva, ktere zde skoro vsude na ulici dostanete za sympatickych 5000 dongu. To pak clovek asi vidi hodne zajimavyc veci :-) Jinak vzhledem k tomu, ze byla nedele, bylo vsude neskutecne mnozstvi lidi, troubicich motorek a aut, takze celkem mazec. Prochazku jsme zakoncili u katedraly svateho Josefa, ktera to teda alespon trochu zachranila. Ve vnitr byl krasny klidek a protoze prave zacalo prset, tak jsme chvilku zustali a poslouchali vietnamske deti, ktere zde zrovna meli nejaky program. Kdyz jsme dorazili domu, Bao mel opet hodinu anglictiny, tak jsme se taky trochu zapojili. Je to docela sranda poslouchat vietnamce jak se uci anglicky, spousta slov je pro ne neprekonatelny problem, asi steje jako pro nas vietnamstina. Jejich 4 typy tonu vyslovovani slov jsme za celou navstevu nerozchodili ;-) Po hodine nas Bao vzal na navstevu k jeho rodine, kde jsme ochutnali vyborne dortiky, ktere se zde pecou specialne kvuli Moon festivalu, ktery mel byt druhy den. Rodinka byla uzasna, i kdyz vetsina umela jenom par slov anglicky, vsichni si s nama porad snazili povidat.
Dalsi den nas trochu zradilo pocasi, od rana dost huste prselo, tak jsme cekali az to trochu povoli. Bohuzel se tak nestalo, takze jsme za deste vyrazili. Rozhodli jsme se navstivit alespon jeden klaster, udajne ten nejhezci. Jmenuje se Temple of Literature (Literarni krouzek) a slouzil jako skola. Asi nejzajimavejsim prvkem tohoto arealu jsou seznamy absolovanych studentu. Ty jsou vyryty do kamenu, ktere jsou “neseny” zelvami (zelva je ve Vietnamu symbol moudrosti). Tento den byl take uplnek a protoze se ve Vietnamu ridi lunarnim kalendarem, mela byt udajne v centru nejak slavnost. Bohuzel se nic nedelo, mozna kvuli pocasi, stale stridave prselo. Prave kdyz jsme se chystali to zabalit a vratit se domu, jsme narazili na Anglany, ktere jsme potkali uz v Dalatu. A to byla samozrejme chyba. Nejdrive jsme uvideli, jak to asi normalne vypada v batuzkarskych hostelech, kterym se snazime vyhybat. V prizemi obrovsky bar, tri ozrali belosi na metr ctverecni a program dne trefovani ping pongovym mickem do sklenice kamarada na protejsi strane stolu, ktery po uspesnem zasahu musi obsah vypit. Troufame si tvrdit, ze si hodne lidi ze zajezdu do Vietnamu moc nepamatuje :-) No ale aspon jsme si zatancovali a doslo i na svlekani muzskych trik a kosil (Renato z Porta by mel radost), domu jsme radeji jeli taxikem.
Posledni den jsme se rano rozloucili s Baem (ktery nas vytahl na rozluckovy obed na luxusni veprovou polivku s nudlem, fakt bomba) a vyrizovali nejake formalitky pred opustenim Vietnamu (vymenu penez, udelani pasovych fotek). S Vietnamem jsme se stylove rozloucili v mexizcke restauraci a Baruska si na cestu samozrejme nemohla nekoupit jeji srdcove knedlicky. Jedine co nas mrzi, ze jsme nestihli, je navsteva Ho Chi Minhova mausoela, kde je strycek Ho pekne vypreparovany ruskymi experty (i kdyz si chudak pral byt spalen a rozprasen, tak se k nemu soudruzi zachovali!). Navstevni doba je pouze rano, ktere se nam vlivem ruznych tekutin (jeden den dest, dalsi den pivo) nepodarilo zvladnout. Na druhou stranu navsteva muze byt celkem nebezpecna, dovnitr vas s nicim nepusti, musite se slusne chovat, nemit ruce v kapsach a blbe se nekrenit. S tim, jak jiste nekteri vite, mivame problem, a nechteli jsme zjistovat jestli je mozne pri pobytu ve vezeni prodlouzit viza. A to uz si vubec nedokazem predstavit, ze bychom tam sli s Brzim :-) Kolem pate jsme meli byt vezvednuti na autobus do Laosu, ale nejdrive jsme se asi hodinu postupne presunovali pesky po ruznych hotelech v centru, kde jsme nabirali dalsi a dalsi lidi a po dalsi hodine uz konecne sedeli, resp. lezeli v autobuse smerem Laos.
Foto:
1 - Gambrinus v Hanoi, jen to 'S' se jim moc nepovedlo
2 - jezero Hoan Kiem
3 - tradicni blazinec ve vietnamskych ulicich
4 - katedrala svateho Josefa
5 - jako v ceske hospode
6 - kdo pozna?
7,9 - seznam absolvovanych studentu
8 - nadvori klasteru, resp. byvale skoly
10 - nas hostitel Bao a Jihokorejka, ktera se mihla kolem