Ho Chi Minh City (Saigon)
Saigon je nejvetsi vietnamske mesto a byvale hlavni mesto Jizniho Vietnamu. Po valce, kdy byl demokraticky Jizni Vietnam obsazen komunistickym Severnim Vietnamem, byl Saigon prejmenovan na Ho Chi Minh City (HCMC). Dnes je tahounem vietnamske ekonomiky se stale se rozrustajicimi business centry a mrakodrapy. Je zde take nejvyssi budova Vietnamu, ale v soucasne dobe se uz pry stavi v Hanoi vetsi, protoze prece jih nemuze mit neco lepsiho nez soudruzi ze severu.
Co je silene vsude ve Vietnamu, ale v Saigou jde do extremu, je doprava. Ve meste je vice jak tri miliony motorek a prejit ulici je nekdy opravdovy adrenalin. Ve vsech pruvodcich a na internetovych strankach o Vietnamu je vzdy specialni kapitola “Prechazeni ulice v HCMC”. Ve zkratce: udelat nejdriv jeden maly krok a pak jit a hlavne nemenit tempo a uz vubec ne couvat, motorky vas proste objedou!! A nejlepe prechazet s mistnimi a zasadne se schovat za ne, aby v pripade srazky nesrazili vas:-) My jsme se pilne pripravovali a predem vas muzeme uklidnit, ze nedoslo k zadnemu zraneni:-)
My do HCMC dorazili v nedeli odpoledne. Nasli celkem levne ubytovani (opet tedy bez oken, ale za ty penize:-)) a vyrazili na vecerni obhlidku mesta. Vzali jsme s sebou fotak, ze se zkusime zeptat, jestli by to slo za rozumnou cenu opravit nebo uz radsi rovnou koupit novy. U z v prvnim obchode nam rekli, ze by to opravit slo, ale za ty penize uz bychom radsi koupili novy. V druhem se nam to nakonec podarilo ukecat na neuveritelnych deset dolaru a pan nam ho opravdu spravil! Sice v nem porad trosku chrci, ale funguje, takze fotky opet budou:-)
V pondeli jsme vyrazili za kulturou a dozvedet se opet neco z historie ve Valecnem muzeu. V centru mesta se nachazi krasny Opera house, pred kterym jsme zpozorovali nejakou vystavu. Slo o fotky zachycujici lidi, kteri se narodili s ruznymi telesnymi deformacemi (nekdy fakt nuveritelnymi) a to vse bylo v prilehlych textech celkem jasne davano za vinu Americanum, kteri zde za valky shazovali tuny dioxinu apod. V poledne jsme meli sraz s jednim mistnim klukem a zasli na obed. Kupodivu byl prvni, s kym se dalo docela mluvit, jen jsme na to nemeli dost casu. Vypravel nam, ze nikdy nebyl na severu Vietnamu a ze tam ani nikdy nepojede, protoze proste severni Vietnam nenavidi. A ze by chtel odjet a prave se snazi ziskat stipendium na nejakou evropskou skolu.
Po kratkem obede jsme vyrazili do Valecneho muzea. Po predesle propagande, kterou jsme jiz videli, jsme moc objektivnich informaci necekali, ale tohle byla sila. Obrovska tripatrova budova plna fotek zmrzacenych ci mrtvych Vietnamcu, ci fotky usmevavych Americanu nad mrtvolamy vojaku Viet Congu a samozrejme nemohly chybet fotky z neblaze prosluleho masakru v My Lai. Clovek tak nejak vi, ze se zde za valky dely opravdu hrozne zverstva a co si budeme povidat, Americane tu maji na svedomi opravdu strasne veci, ale takova masaz je vazne drsna. Navic samozrejme uplne chybi informace treba o zlocinech, ktera pachal samotny Severni Vietnam na obyvatelich Jizniho Vietnamu. Po tehle zkusenosti uz nas ten den celkem presla chut na dalsi “kulturni” zazitek.
V utery nas vsak cekal zajimavy den. Zaplatili jsme si vylet k Cu Chi tunnels a k chramu Cao Dai Great Temple. Poprve na nasem vyletu (a take doufame, ze na dlouhou dobu naposledy) jsme vyrazili na organizovany zajezd - sice nas jelo jen deset, ale i tak jsme si uz nejak zvykli byt pany sveho casu:-) No a taky jsme samozrejme zapomneli na hotelu fotak, takze par fotek mame opet jen telefonu:-(
Cao Dai Temple je opravdu kycovity chram pro vyznavace caodaismu. Caodaismus je nove nabozenstvi, ktere vzniklo az roku 1926 prave ve Vietnamu. Protinaji se v nem prvky budhismu, konfucionismu, taoismu, islamu, krestanstvi a proste asi tak nejak vseho mozneho. My do chramu dorazili tesne pred polednem, tedy akorat na nejvetsi msi. Do chramu se zacali stahovat verici, vsichni odeni celi v bilem. Mse byla opravdu zajimava, i kdyz nam trosku pripominala modleni muslimu v mesitach.
Z chramu jsme vyrazili konecne k nejvetsi atrakci a to ke Cu Chi tunnels, coz jsou zname podzemni tunely, ve kterych zil Viet Cong. Jde o 250 kilometru dlouhou sit podzemnich chodeb, ve kterych se nachazela i nemocnice, tovarna na zbrane, kuchyne a samozrejme prostor pro “normalni” zivot, kde dokonce zeny rodily deti. Cele muzeum je udelane opravdu suprove, chodi se takovou dzungli, kde vam ukazuji vsechny ruzne pasti a ukryty, ktere zde byly. Jsou zde i nahledy do tunelu. V jednom miste je i mozne si zkusit par metru tunelem projit. No neco na nasi klaustrofobii, ale sli jsme do toho. A to byla tato cast zvetsena, aby se tam vubec “zapadaci” vlezli. Vietnamci byli totiz tenkrat jeste mensi nez dnes a kdyz clovek vidi ty male diry, ketrymi lezli....no do nekterych by se podle me nevlezl ani vlcak. Ale tunely jsou opravdu vymakane, to se tem Viet Congcum musi nechat:-) Vecer jsme si dali sraz s Ngoc, kterou jsme poznali pres Couch surfing. Dali jsme si vecer kafe a domluvili se na dalsi den, ze nas vezme do sve oblibene restaurace na vyborne sneky. Ty jsme jeste nechutnali, takze proc ne!
Ve stredu jsme si tak nejak prosli jeste mesto a zabrousili do dalsiho muzea, tentokrate Revolucniho muzea. Zde bylo par informaci o valce, meste, ale nic extra. Mateje nejvic zaujal bunkr, kde se schovavali pri naletech. Take jsme navstivili mistni katedralu Notre Dame. Nam to teda spis hodne pripomnelo Cerveny kostel ve Svitavach:-) Odpoledne jsme se vydali k Ngoc domu. Bydli v panelaku ve trinactem patre a ma krasny vyhled na cele mesto. Chvili jsme se pokochali a vyrazili na jidlo. Byla to klasicka poulicni jidelna, ale v nabidce krabi, musle, sneci a ruzne potvurky. Vyber jsme nechali na Ngoc a tam nam objednala opravdu vyborne veci. Hlavne byla rada, ze nam chutna. Pry se vetsina cizincu, ktere tam vzala, osiva a moc jim to nejede:-)
Ve ctvrtek byl nas posledni den v HCMC, vecer jsme meli koupeny listek na nocni autobus do Dalatu. Do dvanacti jsme se tedy valeli a balili a odpoledne vyrazili na dulezitou misi. Cetli jsme, ze v Saigonu je hospoda, kde toci ceske pivo!! Po chvilce bloudeni jsme ji nasli. K nasemu prekvapeni se hospoda nachazela primo v budove Ceskeho konzulatu....si to ti cesti kluci umi zaridit!:-) V hale vystavene stare auto, fotky Klause vitaneho soudruhy s vlajeckami a samozrejme spousta nalepek ze starych ceskych lahvacu. Halou se proslo do nadherne restaurace. Velke masivni drevene stoly a zidle a celkove prostor hodne pripominal hospodu v plzenskem pivovaru. Co nas teda trosky zarazilo, byl gril hned u vchodu. To, co se na nem roznilo, totiz urcite nebylo prase, ale pes. Tak jsme se radsi rychle usadili a nakoukli do listku. Ten byl psan krome vietnamstiny a anglictiny i v cestine, takze videt “tocene pivo”, “smazeny syr” a “bramborak” bylo pro nas jako pohlazeni na dusi (at jsme hledali jak jsme hledali, zadny pes v listku nastesti nebyl). Objednali jsme si jedno svetle a jedno tmave a po chvili uz jsme byli jako v nebi:-) Po sedmi mesicich konecne poradne a opravdu vyborne pivo! Jidlo bylo celkem drahe na nas rozpocet, tak jsme si rekli, ze budeme trochu setrit a jelikoz se stejna hospoda nachazi i v Hanoi, dame si nejaky ten smazak tam:-) A treba to bude tentokrat bez psa:-)
Zbytek dne jsme uz stravili jen v hotelove hale a na jidle a v deset hodin jsme se presunuli do autobusu smer Dalat.
Fota:
1,2,3,4,5,6 - Valecne muzeum
7,8 - motorkarske peklo v ulicich HCMC
9 - vietnamsky Notre Dame
10 - pho - typicka vietnamska polevka (luxusni!!)
11 - poulicni jidelna - pidizidlicky jako pro trpasliky:-)
12 - druhy typ jidelny, tentokrate v garazi
13,14,15,16 - ceska hospoda v HCMC