Hoi An
Nase cesta z Kon Tumu vedla do mesta Hoi An. No cesta vedla...sice asfalt, ale takoveho ridice-magora jsme jeste nevideli. Cestu tvori serpentyny do kopce a zkopce a frajer se ritil, jako by mu to tam patrilo. Nehlede na to, ze v minivanu pro 14 lidi nas jelo i s ridicem a jeho poskokem 30 (slovy tricet!!) plus v kufru vsechny bagly a dokonce i motorka. Po ceste jsme mijeli jeste mrtvolu motorkare... No opravdu nekonecnych sedm hodin a ten sutrak, co nam spadl ze srdce, museli slyset az v Indii.
Z Danangu, kde nas minivan vyhodil, jsme uz jen prejeli asi pul hodky busem a konecne jsme byli v Hoi An. Je to male primorske mestecko, ktere uz se jen hemzi turisty a je popularni take tim, ze je zde spousta zakazkovych krejcovstvi a tam vam do druheho dne spichnou krasny oblek nebo pro damy hedvabne saticky. Teda musim se priznat, ze jsem dlouho nevidela tolik peknych satu. Fakt nadhera! Ale co bychom s tim delali, takze jsme se kochali jen pohledem:-)
Ubytovali jsme se v hotelu a na Mateje prisly zase horecky. Takze zalehl spat a ja vyrazila na vecu za Martinem, ktery sem dorazil uz den pred nami. Jak jsem zjistila, meli jsme pri ceste peknou kliku. Jel vlastne stejnym minivanem po stejne ceste, jenze bourali, ridice jim odvazeli polomrtveho a spousta lidi byla zranena. On nastesti vyvazl jen s odrenym ramenem, ale jelikoz uz boural v Dalatu na motorce, dostal prikaz nam od teto chvile hlasit kazdy svuj pohyb nejakym dopravnim prostredkem, at vime, ze je v poradku:-) Kazdopadne bylo od tohoto dne jasno, ze dodavkou jiz ve Vietnamu nejedeme. Pak jsme sli vyzvednout Mateje, kteremu se udelalo trosku lip a vyrazili jeste na jednu veceri.
V pondeli uz jsme se rozhodli zajit s Matejem k doktorovi. Zjistil, ze ma nejakou infekci v zaludku, tak vyvazl s antibiotikama, jeste nejakyma praskama a jakymsi lepidlem. A uctem za 30 dolaru! No a samozrejme dieta a prisny zakaz alkoholu....a zrovna tam meli tak levne a dobre pivo, jenze jsme museli pit s Martinem sami:-) Ale horecky uz neprisly, tak jsme se aspon vecer mohli vsichni vydat k nejvetsi atrakci mesta a tim je Japonsky most. Legenda rika, ze kdysi existovala v Asii obrovska prisera, jejiz hlava byla v Indii a ocas v Japonsku. No a prave v Hoi An mela slabiny (podle jinych zdroju srdce) a tak ji prave zde zranili a zabili stavbou mostu (vlastne ji tim prispendlili). Ale pote ji lidem zacalo byt lito a tak ji na pamatlku nechali postavit malou kaplicku, ve ktere se za jeji dusi modli. No neni to krasne? Jinak je ve meste samozrejme spousta pagod a muzei, ale tam se vsude plati vstupne, tak jsme se na to uprimne receno vykaslali:-)
V utery jsme opet ve trech vyrazili na Mramorove hory. Nachazi se mezi mesty Hoi An a Danang. Je to uzasny pohled – kompletni rovina a z ni se najednou zvedaji paradni skaly. Na jedne z nich jsou pristupne i krasne vyhlidky a hlavne nadherne budhisticke a hinduisticke jeskyne. Rano nas teda hned zase zkouseli v autobuse, kdyz po nas chteli za kazdeho 50 000 (realna cena je 15 000), ale dali jsme jim nakonec dvacet a kluci byli pekne namichli. Uz vlastne v Kon Tumu, kdyz jsme byla kupovat den pred odjezdem listky na minivan, tak mi pani pri dotazu na cenu ferove rekla: „Cena je 130 000, ale to je jen pro Vietnamce. Pro vas je to 160 000.“ Je to fakt sila, ale clovek tady skoro nema sanci jet lokalni dopravou za realnou cenu. Je sice ze zakona dane, ze ceny maji byt i pro turisty stejne, ale nikdo to nedodrzuje a je celkem tezke, se s nekym dohadovat a nebo volat policii. Jde to az tak daleko, ze vas ten ridic za realnou cenu proste nevezme a odjede, coz uz teda nechapeme vubec :-)
Ale naladu jsme si nenechali zkazit a uzili jsme si opravdu krasny vylet. Chramy a jeskyne jsou nadherne a hlavne jedna z nich, ta nejvetsi, je opravdu kouzelna. Dirami ve skale ji osvetluji dva obrovske kuzely denniho svetla a pusobi proste bozsky. I vyhledy byly paradni – na jedne strane more, na druhe vyhled na ostatni skaly. Pod skalami se talke nachazi sposa socharstvi, kde je mozne zakoupit mramorove sosky opravdu vsech velikosti.
Okolo druhe hodiny jsme se vydali zpet do Hoi An a na obed zkusili konecne mistni specialitu, ktera se jmenuje Cao Lau. Jde o silne ryzove nudle se zeleninou a platky veproveho masa v rybi omacce. Toto jidlo dostanete pouze zde, protoze muze byt pripravovane pouze z vody z jednoho z mistnich pramenu. Ale je to zase uplne jiny styl nudli a chutna to fakt vyborne. Po vysilujicim vylete jsme si sli trosku odpocinout a vecer se sesli s Martou na rozluckovou veceri, ke ktere jsme si dali samozrejme opet Cao Lau.
Ve stredu rano nas Marta prekvapil a i kdyz je opravdu velky spac, vstal kvuli nam casne rano a jeste s nami v sedm hodin stihl posnidat. Pak uz se jen rozloucit a my vyrazili smer byvale centrum imperia, Hue. Nastesti tentokrat po dalnici a ve spacim autobuse!
Fota:
1 - vstup na Japonsky most
2 - mesto pred bourkou
3,4 - Mramorove hory
5,6,7,8,9 - chramy a jeskyne v Mramorovych horach
10 - mramorova socha v nadzivotni velikosti
11 - Cau Lau