Ilam
Ilam a rozlouceni s Nepalem
Cesta do Ilamu nam zabrala opet cely den. Nejdrive sest hodin v autobuse a pak nas dzip vezl tri hodiny horskymi serpentynami az do naseho ciloveho mestecka. No oproti Janakpuru jsme si tam pripadali jako v raji. Krasne male mestecko, ktere se rozprostira mezi nekonecnymi cajovymi plantazemi a hlavne opet jen a jen uzasni Nepalci. Ubytovali jsme se v malem rodinnem hotylku, ze ktereho jsme nevideli nic jineho nez same cajovniky. A primo v nasem hotylku delali i thumbu, takze nam nechybelo opravdu nic:-) V utery rano jsme chteli vyrazit primo do jedne z tovaren na caj, ale nakonec jsme skoncili v nejstarsi cajove tovarne, ktera uz sice dlouho nefunguje, ale od sympatickych mladiku jsme dostali detailni prednasku o tom, jak cely proces probiha a jak se vlastne vyrabi zeleny a cerny caj, jake jsou druhy, nazorne nam ukazal na cajovniku k cemu se ktery listek pouziva apod. Opravdu poucne! Odpoledne jsme vyrazili na delsi prochazku k jednomu z mistnich chramu, kde mel byt podle obrazku nadherny tesany kamen. Jenze po skoro dvou hodinach cesty jsme zjistili, ze je to uplne jiny chram, nez ktery jsme chteli videt, ale taky nebyl spatny:-) No a navecer uz jen jidlo, thumba a sli jsme spat. Druhy den nas cekal dlouhy vylet. Vyrazili jsme do Mai Pokhari, coz je asi 20km vzdalene mestecko, kde se nachazi male jezirko a v celem okoli se rozprostira velka mokrina, kde zije mnoho endemickych druhu - jak zivocisnych tak i rostlinnych. Podle vsech informaci nam mela zabrat asi 3 hodiny. Prvni hodinu jsme si usetrili tim, ze jsme si na prvni rozcesti stopli kamion, tak jsme cekali, ze tam proste za chvili budeme. Kousek za mistem, kde koncila silnice a zacinala klasicka nepalska cesta, jsme potkali zapadly nakladak a za nim asi tri cekajici dzipy. To jsme jeste netusili, ze tam budou i kdyz jsme se vecer vraceli zpet, i kdyz dzipu uz tam bylo asi 30. Ale neskutecne bylo to, ze i kdyz tam stali cely den, nikdo se nehadal a vsichni se na nas jeste usmivali. Chteli bychom videt obdobnou situaci v CR :-) Po zapadle zastavce jsme dale slapali do kopce dalsi 4 hodiny:-) Take tam mel hotel bratr majitele naseho hotelu v Ilamu, takze jsme sli najisto, pekne se tam nadlabli, nakoupili jeho domaci caj a pak samozrejme uz v desti obesli cele jezirko a vydali se zpet. V pulce klesani aspon prestalo prset, tak jsme se zastavili jeste v jedne tovarne na caj, kde nas hodny majitel provedl celou vyrobnou a konecne jsme vse, co jsme se vcera dozvedeli pouze ustne, videli i v praxi. Jen jsme dorazili na silnici, podarilo se nam opet stopnout kamion, tentokrat jsme vsak museli jit na korbu, na ktere se prevazeli stare plechy a sudy, takze uz to nebylo tak pohodlne jako predtim. Na rozcesti pred Ilamem jsme vymenili kamion za traktor, ktery nas konecne dovezl skoro az k hotelu. Vycerpani po narocne jizde jsme si dali dalec, thumbu a sli spat. Rano jsme vstali, zabalili si veci a vyrazili na cestu smer Darjeeling, ktery je uz ale na indicke strane. Takze jsme se opet nalozili do dzipu, v prestupne stanici si dali nas posledni nepalsky dhalbhaat (a taky byl jeden z nejlepsich co jsme tady meli) a autobusem dojeli k indickym hranicim.
Nepal nam bude opravdu chybet. Uz asi zadnou zemi na sve ceste nepozname tak, jako prave Nepal. Tim, ze jsme meli moznost zit s mistnimi dva mesice na vesnici a opravdu nakouknout do jejich zivotu a zvyku byla pro nas obrovska zkusenost a hlavne zazitek, na ktery nikdy nezapomeneme. Take jsme zde poznali tolik lidi, ktere urcite chceme v budoucnu znovu videt, ze jedna vec je na sto procent jista: MY SE SEM VRATIME!
Fota:
1 - nase ubytovna uprostred cajovych plantazi
2 - cajovnik
3 - uchvatne plantaze po ceste do Mai Pokhari
4 - bazinka v Mai Pokhari
5 - plantaze podruhe
6 - zapadla auta