Janakpur
V sobotu rano jsme sebrali krosny, rozloucili se s rozespalymi domacimi a vyrazili na autobus. Podle dostupnych informaci pred nami bylo skoro dvanact hodin v autobuse, takze vybaveni ctenim jsme sedli do autobusu a vyrazili. Jake bylo nase prekvapeni, kdyz klem pate autobus zastavil v nejakem malem meste a rel, ze uz dal nejde, ze si musime chytit jiny autobus a pak jeste jeden a pak jeste jeden..ale ferove nam vratil z nasi jizenky dve stovky:-) Takze jsme se jinym autobusem vydali do asi hodinu vzdalene vesnice kde jsme meli tedy chytit jiny autobus, Jenze jak jsme se po chvili dozvedeli, tak dnes uz “bus chaina”, tedy zadny autobus. Tak jsme se tak nejak pridali k jednomu panovi, ktery se take potreboval dostat dal a zacal stopovat projizdejici dzipy a kamiony. Jenze mu zadny nezastavil. Tak jsem to zkusila ja a bily holce zastavil prekvapive hned prvni kamion. Po trosku tezsi domluve nas vzali do mesta asi 25 km od Janakpuru. Cesta kamionem byl asuper, maji predni kabiny opravdu velke a pohodlne. Na misto jsme dorazili asi o pul desate a samozrejme za vydatneho deste, tak jsme zapadli do prvniho hostelu a sli spat. V duchu jsem proklinala toho pitomce, co nam prodal ten listek do Janakpuru, ale proste jsme naleteli a uz se s tim nedalo nic delat.
Rano prijel precpany autobus, takze jsme i za drobneho deste sedli na strechu a byli radi, ze vubec jedeme:-) Janakpur je velmi vyznamnym hinduistickym mistem, ale predevsim pro lidi z Indie a podle toho take mesto vypada. Totalni Indie. Byl to pro nas trosku sok. Ne, ze by v Nepalu nebyl bordel, ale s Indii se to neda porovnat a zde opet bordel, smrad a i ti lide naprosto odlisni od Nepalskych. Take uz nas zde cekaly Klarka s Liduskou a dalsimi dvema kamaradkami, ktere za nimi prijely. Ubytovali jsme se s nimi v hotelu a vyrazlili za prvni janakpurskou atrakci. A tou je jedina zeleznice v celem Nepalu. Udajne se jedna o posledni osobni spoje na svete, kde se bezne jezdi na strese. Po prichodu na nadrazi jsme neverili svym ocim! Na kolejich staly dva zrezle vagony bez dveri a samozrejme oken, jako by je prave vytahli nekde ze srotu. Puvodni plan byl, ze se zkusime vlackme kousek svezt, ale nadseni nas zacalo pomalu a jiste opoustet. Pak nam vsak mistni straznik oznamil, ze vlak nasledujici 4 dny nejede, kvuli nejake stavce ci co a pak jsme se dozvedeli, ze vlak tak dvakrat az trikrat denne spadne, takze je to pry celkem nebezpecne......fakt se nam dost ulevilo!:-)))
Dalsi a vlastne posledni zajimavosti v Janakpuru je Janak Mandir. Je to mistni svaty chram, kam miri spousta poutniku poklonit se bohyni Site, jedne z hrdinek Ramayany (kdopak si jeste vzpomene z cestiny na Ramyanu a Mahabharatu?:-)). Jinak celkem sedi popis, ktery stal v jednom z pruvodcu – vypada to jako obrovsky nazdobeny svatebni dort pro maharadzu. Dale jsou budovy v Janakpuru vyznamne tim, ze jsou pomalovany tzv. Mithila art, coz je stary styl malby. Jsou kresleny vesnickymi zenami z oblasti Terai a malby vyjadruji jejich zivotni pribehy – praci, narozeni ditete, svatby atd. Vzacne a jedinecne jsou tim, ze v dobe vzniku bylo stale zvykem, ze cteni a psani bylo zalezitosti pouze muzu z vyssich kast. Tim vsak pro nas navsteva Janakpuru skoncila, vecer uz jsme jen oslavili Klarciny narozeniny a rano se mohli vsichni vydat zpet do nepalskych hor. Nasim dalsim cilem byl nepalsky cajovy raj - Ilam!
Fota:
1,2 - uzasna nepalska zeleznice
3,4,5 - Janak Mandir