Kathmandu
O Kathmandu jsem poprve cetla v knizce Svet podle Garpa a vzdycky to pro me znamenalo neco nepredstavitelne vzdaleneho, uplne jiny svet. A ted tu sedime v kavarne, pijeme Cafe Americano a piseme vam, jak se tu mame...zivot je proste nekdy plny prekvapeni:-)
Do Kathmandu jsme dorazili v sobotu az po devate vecer, po temer 24 hodinach na ceste. Jizda od hranic byla vazne silena. Devet hodin v autobuse, bez jidla a k tomu ridic, ktery jel v horskych serpentynach jak hovado. Chvilemi uz jsem vazne chtela rvat, ale co se alo delat. Museli jsme vydrzet. Jen skoda, ze tu nemame nejaky prasky na spani, na dalsi cestovani autobusem by se urcite hodily...Z nadrazi jsme se nechali hodit primo k nasemu hostiteli Jayovi. Ma pekny byt s obrovskou terasou kousek od centra a zije s pritelkyni Coco, ktera je z Ciny a v Kathmandy pracuje jako reporterka pro cinske noviny. A dokonce je pry v Cine slavna! Co dela Jay se nam porad nejak nepodarilo zjistit, evidentne zkousi vsechno mozne a nevi kde se upichnout. Co nas vsak opravdu prijemne prekvapilo bylo pocasi. Sedeli jsme vecer na terase a poprve nam normalne byla ZIMA! Po dlouhe dobe jsme tedy spali bez vetraku a zachumlani pod perinou a bylo to paradni. Takze na nedeli jsme se konecne poradne vyspali a po pozdni snidani jsme vyrazili na schuzku s Davidem, ktery ucil pred nami v nasi vesnici. Dostalo se nam spoustu uzitecnych a hlavne uklidnujicich informaci. Puvodni plan byl, ze do Kilpu (jak se nase vesnice jmenuje) odjedeme v utery. Meli jsme tedy dva dny na to, abychom nakoupili nejdulezitejsi veci, stihli se v Kathmandu aspon nekde podivat a odjeli. Hlavnim ukolem bylo koupit pro Mateje nejake trekove boty, protoze ty jeho se mu podarilo kdesi v Indii ve vlaku ztratit. Jinak je tady neskutecne mnozstvi obchodu s outdoorovym vybavenim, takze pokud chce clovek vyrazit, muze prijet uplne nalehko a tady to za celkem levno koupit. I kdyz zrovna ty boty jsou celkem orisek. Ale i to se podarilo a boty jsme nakonec v tydnu koupili. A dokonce jsem tu sehnala i bezlepkove susenky, coz me udelalo opravdu velkou radost! V pondeli jsme vyrazili k Pashupati temple. Chramy jsou zde jine nez v Indii, stavene hodne v tibetskem (budhistickem) stylu, takze konecne nejaka zmena oproti hinduistickym, ktere uz nam uplne splyvaji:-) U Pashupati proteka reka Bagmati a na brehu probihaji stejne kremacni obrady jako ve Varanasi ne brehu Gangy. I kdyz tyto nepalske nam prisli o neco zajimavejsi. Ve Varanasi clovek videl, az kdyz prinesli neboztika k upaleni. Zde probiha verejne louceni rodiny s mrtvym, zdobeni kvetinami apod. Je to rozhodne vice emocni, az i cloveku nekdy prislo blbe se na to koukat. Take nas zde prekvapil dest, ktery vsak za nas pobyt v Kathmandu nebyl posledni. Uz pred nami bylo jen baleni, kdyz vsak zavolala Edita (Ceska, ktera pracuje v nasi vesnici jako dobrovolnice v nemocnici), ze skola pravdepodobne zacne az dalsi pondeli, takze pokud nechceme, tak nemusime jezdit...Rozhodli jsme se tedy nas pobyt v Kathmandu prodlouzit a do Kilpu odjet az v patek. Byly tedy pred nami tri volne dny. Nejdrive jsme chteli odjet do Chitwanu, coz je jeden z nejkrasnejsich narodnich parku, ale nakonec jsme to zrusili a zustali v Kathmandu. V pondeli vecer jsme take delali nasim hostitelum koprovku (chteli jsme si dat pred odjezdem nejake dobre ceske jidlo). Dopadla jeste lepe nez v Hyderabadu a hlavne Coco si vazne pomlaskavala. Druhy den ji ohrala kamaradum, kteri ji prisli navstivit a pry z ni byli take nadseni. Kdo by rekl, ze zrovna z koprovky budou v Indii a Nepalu vsichni tak hotovi:-) V utery se s nami Coco vydala na dve mistni namesti, ktera jsou opravdu nadherna a hlavne Coco vi, jak se vyhnout placeni vstupnemu, takze jsme i usetrili:-)Ale zase jsme cele dopoldne chodili v hnusnem desti, coz taky nebylo zrovna prijemne. Na jednom z techto namesti je dum, ve kterem bydli Kumari. To je zijici bohyne - vyberou malou holcicku, tak kolem 4 let a ta je bohyni az do sve prvni menstruace nebo nejakeho vaznejsiho zraneni, pri kterem by ztratila hodne krve. Pote se ze dne na den stava uplne normalni holkou, ktera se ale nikdy nevda, protoze vzit si Kumari znamena nestesti. Kumari je zavrena v tomto dome zhruba deset let. Za tu doby z domu vychazi pouze na tri dny v roce, kdy pri slavnostech v pruvodu objizdi mesto. A po dobu sveho vladnuti se nesmi nohou dotknout zeme, takze ji vsude nosi. Dvakrat denne se take v urcenou hodinu ukazuje turistum, ale to pry neni pravidelne. Vim, ze jsem o ni kdysi videla v Cechach dokument, tak si mozna nekteri take vzpomenou. Musi to byt vazne strasny, byt od ctyr let vychovavana jako bohyne a pak ze dne na den muset zit jako normlani clovek. Nasli jsme zde dokonce knizku, kterou napsala jedna z byvalych Kumari, tak si ji snad jednou precteme. Odpoledne jsme se vydali s Jayem k mistnimu budhistickemu klasteru, na ktery vedly pekelne dlouhe schody a nebyt opet deste, musi byt z vrchu opravdu nadherny vyhled na okolni hory. Dali jsme si tam tedy aspon caj a vydali se domu. Vecere probehla v momo-stylu. Momo je puvodem tibetske jidlo, i kdyz dnes uz je brano i jako nepalske. Jsou to tasticky plnene masovou smesi (zde nejcasteji z buvoliho) a jsou bud jen parene a nebo smazene. Pro znalce ruske kuchyne muzeme rict, ze ty parene chutnaji uplne jako pelmene:-) Akorat momo se podava jeste s palivou omackou. Takze po momo-veceri jsme vyrazili vsichni do mesta. Zasli jsme do baru Tom&Jerry, kde na stene zaujala velka ceska vlajka:-) Kluci si zahrali kulecnik a sli jsme pomalu domu. Ve stredu nas dopoledne cekali nakupy poslednich veci, ktere bychom mohli v Kilpu potrebovat a odpoledne jsme se vydali na mistni Boudhu, coz nejvetsi budhisticka stupa v celem Nepalu. Pozorni ctenari blogu si jiste pamatuji, co je to stupa, ti nepozorni budou muset hledat:-)) U Boudhy jsme meli sraz s Danu Sherpou, coz je horsky pruvodce, ktery pochazi z vesnice jmenem Simigaon. O tom vsak napiseme neco az uplne na konci clanku. Boudha je opravdu nadherna a obrovska, kolem ni je utvorene takove male namesticko. Kolem stupy se muze chodit pouze ve smeru hodinovych rucicek. Nejvice lidi sem pry prichazi pri uplnku, obchazi stupu nekolikrat dokola a modli se. Ze stoupy jsme uz vyrazili zpet domu. Slibili jsme Jayovi a Coco, ze jim udelame vecer bramborovy gulas. Po opravdu narocne misi sehnat sladkou papriku a parky jsme zacali varit. No nebudeme si nic predstirat....dopadlo to hrozne, paprika je tady proste uplne jina a parky hnusny, takze to malem skoncilo oblibnou vetou „..a za staleho michani vylijeme do zachodu“, takze jsme meli nakonec ryzi se zeleninovou smesi. Dnes, tedy ve ctvrtek jsme si naordinovali opravdu odpocinkovy den a zitra rano vyrazime smer Kilpu. Tak nam drzte pesti, ted bude asi nasledovat delsi odmlka, ale jakmile se dostaneme zpet do Ktathmandu, ozveme se s novymi zazitky!
A ted k tomu Simigaonu. Je to horska vesnice, kterou se nedavno prohnala vetrna boure a vzala strechu mistni skole a klasteru, ponicila silnice apod. Namaste Nepal (coz je organizace, pres kterou zde budeme jako dobrovolnici pusobit) zahajila sbirku na opravu ponicenych strech. Pokud byste meli zajem prispet aspon nejakou korunou, budeme moc radi. Az bude strecha postavena (coz by se melo stihnout do pulky cervna, nez prijdou monzuny), byli jsme s Matejem povereni jako supervizori a vydame se tam na kontrolu, takze vam potom radi poskytneme fotky, abyste vedeli, jak jste pomohli:-) Zde je odkaz na stranky organizace:
http://www.namastenepal.cz/cz/projekty/vzdelani-pro-nepal/simigaon/
Za pripadnou pomoc moc dekujeme!
Fota:
1 - Thumba (horke pivo) - zkvaseny oves zality horkou vodou...celkem to pise:-))
2 - kremacni obrady na brehu Bagmati
3 - Hobiti dvere v Patanu
4 - Durbar Square v Patanu
5 - kuchyne jedne s lokalnich reastauraci
6 - palac Kumari
7 - s Jayem na Durbar Square v Kathmandu
8 - v Buddhove lune
9 - momo party
10,11 - Boudha