Kinabalu park
Zpet do Semporny jsme dorazili okolo pul pate a protoze nas celkem tlacil cas, rozhodli jsme se, ze jeste zkusime popojet autem smer ke Kinabalu park, coz mela byt nase posledni spolecna zastavka. Po kratce zastavce na veceri jsme se zacali rozhlizet po nejakem spani, ale jako napotvoru nikde nic nebylo. Az o pul dvanacte jsme projizeli kolem nejakeho homestay, kde nas nastesti pan ubytoval. Rano v sedm zpet do auta a hura k te obrovske hore! Meli jsme celke stetsi, protoze se nam pri prujezdu mesta Ranau hora pekne odkryla a my se mohli kochat pohledem na majestatnou ctyrtisicovku. O planovanem vyslapu jsme jiz psali (to je ten, ktery stoji na nase asi 5000 korun), takze jsme meli v planu dojet pod horu a projit se po parku jen tak bez placeni a pruvodcu. Jenze musite platit i za to, ze se chcete projit ctyri kilometry po parku a to dokonce 50 ringitu, tedy nejake tri stovky. To jsou vazne nehorazny hovada. Tak jsme si vyslapli asi 120 metru na vyhlidku a celkem nam to stacilo, protoze se stejne cim dal vic zatahovalo a nebylo nic videt.
Premysleli jsme tedy, co se zbytkem odpoledne. Nas papirovy pruvodce psal cosi o nejakych Hot springs s krasnymi zahradami a vodopady a v blizkosti by se mela nachazet raflesia. Raflesia je nejvetsi kvetouci kvetina na svete. Je to parazit, ktery parazituje pouze na urcitych druzich stromu a kvete vzdy jen asi pet dni. Sli jsme se poradit do informacniho centra, kde mel pro nas pan dve dobre zpravy – raflesia zrovna kvete a do Hot springs nam plati vstupenka z Kinabalu park. Takze nebylo moc co resit, seldi jsme do auta a vyrazili.
Tesili jsme se na horke prameny, kde bychom se trochu smocili, ale cekalo nas neco horsiho, nez detske koupaliste v nejvetsich vedrech. Asi pet bazenku bylo obsypano vriskajicimi detmi s rodici, vsichni s sebou meli asi dve tasky jidla, takze veskere misto bylo zabrano na rodinne pikniky...no proste hruza! Snazili jsme se tim vsim co nejdrive projit smerem za koupaliste, kde mela byt cesta ke dvema vodopadum. Martina s Jardou se zasli jeste podivat do Motyli zahrady, kde pry poletovali krasni velci motyli a my se s Matejem vydali k prvnimu vodopadu, ze tam na ne pockame. No u vodopadu to vypadalo asi jako na tom koupalisti...ve ctyrech malych rybnickach, ktere se tvorili pod vodopadem, stalo namackanych asi ctyricet Asijatu a fotili se. Takze jsme se radsi po chvili zvedli a sli Martinene a Jardovi naproti, ze to vzdavame a ze bychom radsi meli jit hledat tu raflesii. Vsude byly velke cedule na kvetouci raflesii, jenze jedna sipka vedla doprava a druha doleva. Kam ted? Prvne jsme zvolili smer vpravo. Co nas prekvapilo (i kdyz vlastne ani nevime proc), byl stanek, kde nas pani nechala zapsat do navsetvnicke knihy a pak po nas chtela 20 ringitu (tedy 120 korun) za jednoho.....abychom se podivali na kytku, ktera jim tam nahodou nekde v lese vyrostla. Tak jsme se ji zasmali a otocili to. Druhy den nam jedna Ceska v Kota Kinabalu rikala, ze po nich chteli dokonce 35 za jednoho!! Presli jsme silnici a sli tedy za druhou znackou. Od krizovatky na nas nejake zenske neco pokrikovaly, ale uspesne jsme je ignorovali. Po sto metrech jsme se ptali projizdejiciho auta, jestli jdeme spravne, protoze od te krizovtaky uz jsme nepotkali jedineho ukazatele. Pan nas ujistil, ze jdeme a divil se, ze nemame pruvodce. No bloudili jsme tam kdesi mezi poli a lesy neco pres pul hodiny (prekvapili jsme i nejakeho mistniho usedlika, ktery nam tvrdil, ze se musime vratit na krizovatku a vzit si pruvodce, protoze to jinak nenajdeme). Tak jsme se pomalu sinuli zpatky s tim, ze raflesii asi neuvidime. V tom jsme zahlidli dva turisty, kteri se pred nami vynorili kdesi z lesa. Bezeli jsme za nimi a ty dobre duse nam rekli cestu (sami pry zaplatili nejakym holkam, aby jim cestu ukazaly). Takze za nejakych pet minut uz jsme stali u nich. Nejvetsi kvety muzou mit v prumeru az metr, tyhle mely tak 50 centimetru, ale byly pekne. Dve byly uplne rozvinute a nekolik jeste zavinutych, ty vypadaly uplne jako hlavkove zeli. Takze jsme poridili par fotek a s dobrym pocitem, ze jsme tem vydriduchum nemuseli dat ani ringit, jsme sedli do auta a vydali se hledat nas guesthouse.
Po ceste nas jeste nalakal mistni market, kde bylo nekonecne mnozstvi ovoce a zeleniny, tak jsme se zasobili papajou, ananasem, pomelem, rambutanem a mangem a mohli vyrazit. Bylo dost poznat, ze jsme se od more posunuli do dvou tisic metru, protozer nam vecer byla pekan kosa. Po veceri jsme se dorazili ovocem a zalezli si do postele. Guesthouse byl pekne cely dreveny, takze zde bylo opravdu vsechno slyset a my meli takove nehorazne stesti, ze primo za zdi, kde jsme meli hlavy, spal chlap, ktery zarezaval jako sto motorovych pil najednou. Takovy chrapani jsem jeste vazne neslysela. Nepomohlo bouchani na zed, Jardovo rvani, proste nic... takze posledni zachranou bylo nacpat si do usi toaletak a dobrou noc!
Foto:
1 - vyhledy z parku
2 - po asijsku pred vodopadem ;-)
3, 4, 5 - slavne raflesie
6 - trh pobliz parku, zabaleno lip jak v supermarketu!
7 - pamatnik z druhe svetove valky