Kon Tum
Autobus z Lak lake byl pouze primestsky, ktery miril do nejblizsiho velkeho mesta Buon Ma Thuot. Dostali jsme pekne listek za 22,000, takze nas ani nemohli natahnout. Zajimave bylo, ze na teto 40kilometrove ceste nas trikrat zkontrolovali revizori. Holt se asi nejak ta zamestnanost v komunistickem state vytvaret musi :-) V Buon Ma Thuot nas zase chteli pekne vsichni natahnout, nejdriv ridici motorek, kteri nas vezli na autobusak a pak pani prodavajici listky na dodavku. Dobre je, ze si vzdy muzete jejich prvni cenu podelit dvema, a vyssi castku neplatit :-) Nakonec jsme jeste s jednim prestupem dorazili do naseho cile, mestecka Kon Tum. Vzali jsme pokoj v prvim hotelu u silnice za peknou cenu, ale bohuzel bez oken, coz se pozdeji ukazalo jako chyba. Jinak personal byl velmi mily, nikdo neumel ani slovo anglicky :-)
Mestecko Kon Tum je zname predevsim diky spouste etnickych vesnicek, ktere jsou rozesety kolem jeho okraju a ktere je na rozdil od jinych mest v teto casti Vietnamu mozne bez dalsich poplatku a povoleni navstivit. Ale co se nam zde zrejme nejvice libilo, byli lide. Je proste krasne videt, ze v mistech kam nejezdi turisti, jsou lidi uplne jini. Clovek se zde muze v poklidu prochazet bez toho, aby ho kazdych sto metru nekdo zastavoval s nabidkou zajezdu nebo skveleho obchodu sestrenice jeho sestry. A kdyz s vami prece nekdo zacne mluvit (nebo spis zkouset mluvit), tak je krasne zjisteni, ze opravdu nic nechce prodat nebo nabizet. Neni tedy divu, ze jsme zde stravili o tri noci dele oproti puvodne planovane jedne noci :-)
Hned prvni vecer jsme se srazili s Martinem, ktereho jsme potkali uz v Dalatu a zasli na spolecnou vecu. Byla to ryze se smesi zeleniny, syru sunky a polivka za 15,000 dongu. Vyborne jidlo za neskutecnou cenu. Tak ma vypadat spravny podnik, zadne menu, jen jedno jidlo, ale vyborne! Po veceri jsme to zalomili na pivo na ulici v jednom z mnoha stanku. Velka specialita, do ktere jsme se tedy nakonec neodvazili, tu je tzv. “kachni embryo”. Jedna se o kachni vajicka, ktere jsou chvili pred vylihnutim uvarena ve vode a ji se to jako normalni vajicka na meko, tedy ze odloupete vrsek a lzickou vyjidate. Akorat ze uz teda pekne vidite tu hlavicku a telicko no. Mezi mistnimi to tu fakt frci a kdokoliv prijde si to dava (samozrejme nabadali i nas), ale my jsme si tedy nakonec tuto lahudku nechali ujit.
Druhy den jsme si v klidku proslapali mestecko. Je zde opravdu hodne krasnych kostelu, ale mezi vsemi vynika jeden dreveny, ktery je jak ukradeny z naseho skanzenu. Je skoro s podivem, ze vydrzel vsechny strety vietnamske valky, kterych bylo v techto castech pozehnane. Odpoledne si sla Barca odpocnout a ja se rozhodl, ze se zkusim projet k asi 10 km vzdalenemu jezeru, u ktereho maji byt snad i nejake vodopady. To jsem jeste netusil, jake kolo si zapujcim. Dostal jsem krasne ruzove kolo tak pro 8lete decko s obrazkem kocicky, se sedadlem, ktere opravdu vyse jako pro 8lete dite nastavit neslo. Nevzdaval jsem se vsak a vyrazil. Asi po 5 km v nejake vesnicce jsem zjistil, ze mi zrejme uchazi predni kolo. Po dalsim kilometru to bylo zcela jasne a kdyz bylo jiz naprosto prazdne, objevila se nastesti opravna kol. Hodny pan mi dofouknul kolo, ale ja bohuzel zjistil, ze bok plaste u predniho kola je total prorvany, tudiz zrejme i duse. Vyrazil jsem tedy zpatky. Dofouknuti vydrzelo asi 500 metru a zbylych 5 a pul jsem zvesela slapal po rafku. Pan v “pujcovne” byl velmi ochotny a za 5 minut mi vymenil komplet kolo a ja mohl premyslet co dal. Riskovat znovu tak daleky vylet uz jsem teda nechtel, tak jsem si pojezdil asi dve hodky po meste, podival se na krasne nastupiste pro pionyry a navstivil hrbitov pro obeti vietnamske valky.
Druhy den jsme konecne vyrazili spolecne s Martinem navstivit etnicke vesnice. V podstate nam prisli dost podobne vesnicce, ve ktere jsme prespali u Lak lake. Vsude lita domaci zvirena (predevsim prasatka), domy jsou take na kulech a obyvatelstvo je takove tmavsi nez jinde ve Vietnamu. Hlavnim tahakem tak je tzv. “rong house” neboli obecni dum. Je to budova opet na vysokych kulech (jeste trosku vyssich, protze puvodne chranili pred slony a tygry, kteri se tu volne potulovali), ktera ma jeste navic obrovsko strechu. Slouzila a pry dale slouzi k projednavani obecnich zalezitosti. Zajimavosti je, ze kdyz nekdo udelal nejaky prestupek a byl usvedcen radou, musel jako trest zabit kure nebo prase a pohostit celou vesnici. Jestli i tento zakon plati nadale, nevime :-) Dalsi zajimavosti je, ze se udajne ke stavbe nepouziva jedineho hrebiku!
Dalsi dva dny jsme v Kon Tumu zustali neplanovane ze zdravotnich duvodu, neco jsem asi neco spatneho snedl a mel horecky a bolesti bricha. Nastesti se to trochu podarilo vypotit a opousteli jsme nas bezoknovy pokoj v pravou chvili, neb uz se tam opravdu nedalo dychat :-)
Jeste takova poznamka pod carou. Kdyz jsme sli prvni den veset pradlo na strechu, narazili jsme na hroznou vec. Byl zde v kleci zavreny chudak medved, ktery jiz byl evidentne z toho maleho prostoru dost agresivni. Nevime zda ma smysl nekam neco posilat a zde je to vlastne nejak ve Vietnamu ilegalni, ale pohled to byl hrozny :-(
Fota:
1 - idealni kolo na vylety po okoli
2 - tam kde se soudruzi shromazduji
3 - Rong house
4, 5, 6 - novejsi rong house, tento se evidentne pouziva i nyni, viz. plazmovka
7, 8 - dreveny kostelik
9 - chudak medvidek :-(