Labuan
Cesta do Sabahu z Bruneje neni tak jednoducha, jak by se mohlo zdat. Pokud zvolite moznost po zemi, musite nejprve z Bruneje do Sarawaku (druhy z malajsijskych statu na Borneu), pote ze Sarawaku zpet do Bruneje a pote teprve do Sabahu. Je to velmi neprijemne, protoze na kazdych hranicich musite vyplnovat vstupni a vystupni formulare, takze tuto moznost jsme zavrhli. Letadlo nepripadalo v uvahu z jasnych duvodu, no a tak zbyvala akorat lod.
Nejcasteji se trasa z Bruneje do Kota Kinabalu resi s mezizastavkou na Labuanu, coz je maly ostrov, ktery je podobne jako Langkawi bezcelni zonou, tedy misto, kde se da levno koupit alkohol, cigarety a cokolada. Je celkem zajimave, ze jsou v Malajsii dve mista, kde je levny alkohol a obe se nam podarilo navstivit ;-)
Do Labuanu jsme dorazili jiz navecir, takze dalsi lod do Kota Kinabalu odjizdela az rano. Po nalezeni utulneho guesthousu u Uncla Jacka jsme vyrazili prozkoumat mesto. Tak nejak se nam potvrdilo to, co jsme ocekavali, tedy ze zde nic krome toho levneho chlastu nebude. Samotne mesto pusobi dost sterilnim dojmem, centrum je plny tuctovych budov, proste nic zajimaveho. Ostrov samozrejme vyuzivaji lide z blizkeho okoli na pijacke tahy a vzhledem k tomu, ze byla sobota, bylo v centru pekne rusno. My jsme si po veceri koupili par piv a sedli v nasem guesthousu na terasku a kecali. Pozdeji se k nam pripojil i mirne pripity majitel, ze ktereho jsme dostali alespon par zajimavych poznatku. Sam se priznal, ze dost pije (prisel s bandazi na kolenu a pry ho boli kvuli chlastu ;-)) a tak nas zasoboval informacemi, kde se da poridit ten nejlevnejsi chlast. Dale pridaval historky se zkorumpovanymi policisty, ale asi nejzajimavejsi byl jeho poznatek ohledne striktniho pristupu k drogam. Jak uz jsme drive psali, i za drzeni marihuany zde jdete nekompromisne na kreslo a pry nejdou ani policajti uplatit. Strycek Jack (majitel guesthousu) to komentoval tak, ze je lepsi nekho neumyslne zabit nez mit drogy, z toho se muzete dostat. Takze to vychazi tak, ze kdyz vas chytne policajt, je lepsi ho nejak neumyslne zabit ;-)
Rano jsme vstavali opet brzo, abychom stihli ranni lodicku a hodny strycek Jack nam jeste pribalil spoustu dobrot na cestu, fakt uzasnej clovek. A to nam jeste radil, at urcite kazdej nakoupime nejakej tvrdej, i kdyz to pit nebudem, protoze to v Kota Kinabalu vyhodne prodame. Ten clovek vi proste vsechno! Lod byla v celku poloprazdna, takze se mene vyspali clenove zajezdu pekne roztahli pres tri sedacky a skoro celou cestu prospali ;-)
Fota:
Jelikoz na Labuanu nebylo moc co fotit, prikladame aspon obrazek nasi lodicky:-)