Lamphun
V Chiang Rai jsme se porad rozmysleli, kam vyrazit dal. Jasne byly dve veci – drzet se na severu, protoze jizne od nas uz nejakou dobu radily zaplavy a nejet do Chiang Mai, coz je pry sice krasne mesto, ale jezdi tam proste vsichni, takze nam bylo jasne, jak to tam bude asi vypadat. Urcite jsme se chteli jet podivat do mesta Lampang, kde je zachranna rezervace pro slony a take zde byla zrizena prvni nemocnice pro nemocne slony v celem Thajsku. Na Couchsurfingu jsme nasli zajimavy par ve meste Lamphun, asi hodinu jizdy od Lampangu, takze pote, co nam napsali, ze se na nas tesi, jsme mohli smele vyrazit!
Po asi petihodinove jizde autobusem jsme vystoupili v Lamphunu. No koukali na nas celkem zvlastne, protoze v tomto meste opravdu pro turisty nic moc neni (tedy oravdu spis nic), takze sem nikdo ani nejezdi. Mapa, kterou nam Mei poslala, nas sice trosku zradila, ale i tak jsme po mensim bloudeni, par telefonatech a usouzeni Mei, ze bude lepsi nam jet naproti, dorazili stastne k jejich domu. Mei je Francouzka, ktera uz zije v Thajsku sest let. Pet let ucila v Bangkoku na univerzite francouzstinu. Pred peti lety potkala Johna, coz je Thajec, pochazejici z cinske rodiny a vypada jak Tibetan. Pred par mesici se vzali a prestehovali do tohoto maleho mestecka, kde Mei uci na stredni skole a John vede soukrome hodiny cinstiny u nich doma. Docela nas prekvapilo, ze na mistni stredni skole je osm(!!) zahranicnich ucitelu. Kdyz jsme se ptali, jestli je tu tedy vyuka na dobre urovni, tak nam rekla, ze skola je ma jen tak pro reprezentaci a ze decka neumi vubec nic. Nekteri neumi ani v devate tride cist. Coz je jako v Nepalu, jenze thajske deti nemusi pracovat na poli a starat se o rodinu. Bylo vazne zajimave poslouchat zazitky Mei z Thajska, protoze i kdyz uz tady zije celkem dlouho, tak se ji zde moc nelibi a hlavne nema moc rada thajske jidlo:-) John zase nechce bydlet nikde jinde, jedina zeme, kam se byl ochoten odstehovat je Bhutan, chtel by si zde v horach otevrit guesthouse. No budou mit spolu asi jeste zajimavou budoucnost a to nam dva dny po nasem odjezdu psali, ze je Mei ve druhem mesici tehotenstvi:-)
Jelikoz vsak ve meste zrovna byly dvoutydenni prazdniny, ani jeden z nich neucil, takze na nas meli celkem cas a mohli jsme klabosit. John se hodne venuje jazykum. Mluvi thajsky, mandarinsky, k tomu jeste dalsimi dvemi cinskymi dialekty, francouzsky, anglicky,.. blazen! Ale bylo videt, ze ma vazne talent. Vsem dela vyslovnost ceskych slov dost velke problemy, ale on byl po par minutach schopen cist v mape nazvy ceskych mest temer bez chyby (zamozrejme takovy Přerov mu delal trosku problem), ale klobouk dolu!
V nedeli s nami Mei vyrazila na obhlidku mesta. Maji tu samozrejme dva chramy, coz muze byt pro turisty asi tak to nejzajimavejsi z celeho mesta. Takze jsme jen tak courali mestem a na obed jsme se uz i s Johnem sesli v jedne z mistnich restauraci a dali si vybornou mistni specialitu, jejiz nazev si uz samozrejme nepamatujeme. Zbytek odpoledne zacalo poprchavat, takze jsme sedeli u nich doma a planovali, kam vyrazit dal. Nastesti toho uz v Thajsku dost procestovali, takze nam rekli par tipu na dalsi cestu.
V pondeli jsme konecne vyrazili na vytouzene slonecky!! Moc sice nejakym zabavnim parkum, kde jen ukazuji vycvicena zvirata a nabizeji svezeni nefandime, ale o tomto jsme cetli dobre reference. Je to spise velky park, kde sloni ziji se svymi mahouty, coz jsou muzi, kteri se o slony staraji a cvici. Jelikoz se slon doziva az osmdesati let (!), ma za zivot vetsinou mahouty dva, nejcasteji otce se synem. V tomto parku si dokonce muzete udelat neco jako ridicak na slona, tzn. zaplatit si tridenni kurz na mahouta. Bydlite u nich doma a travite s nimi cely den a koukate, jak se o ne staraji a jak s nimi pracuji. Za odmenu se na slonovi muzete i svezt a vykoupat se s nim. Ale stejne vas ten slon nebude nikdy poslouchat, protoze za tri dny si na vas proste nezvykne. Ale asi z toho ma nekdo dobry pocit:-)
My jsme do parku prijeli akorat pred zacatkem predstaveni. Sloni si pekne nastoupili do rady a jeden po druhem se nam uklonili. Pak byly asi takove typicke ukazky slonni show, jako tahani a skladani dreva, fotbal, hrani na zvonkohry no a samozrejme kresleni. Tri sloni si stoupli k platnum, mahouti jim podavali stetce a drzeli chobot, takze samotnej slon toho opravdu moc nenakreslil, ale evidentne se to prodava za dobre penize. Nejzajimavejsi bylo krmeni, to jsme si je mohli aspon pohladit a nechat se posimrat jejich chobotama, za odmenu dostali vyborne banany:-) Nejlepsi bylo male slune, ktere jeste nejake pokyny moc nezvladalo a dost sveho mahouta neposlouchalo, takze ho vecne nekde nahaneli a tahanim za ucho donucovali aspon stat chvili na miste:-)
Po show jsme se vydali podivat do nemocnice. Tam to tedy nebyl moc pekny pohled. Jeden slon mel uplne roztrzenou zadni nohu, pry slapl na minu:-( Jiny mel jednu predni nohu celou pokroucenou, asi zlomenou, ze na ni take nemohl vubec stat...Kousek vedle byla sloni materska skolka, takze jsme se podivali na petimesicni slune, ktere se porad chtelo mazlit s mamkou, ale ta vedela, jaky je jeji ukol v parku a porad ho popohanela k zabradli, abychom na nej videli:-) Pak uz jsme se jen podivali na koupani slonu, ke kteremu byli prizvani i ti, co si zaplatili ten tridenni kurz a byla to celkem sranda. Snazili se ukazat, co uz umi, ale ani jednoho ten slon neposlouchal a pri koupani ve vode se vetsina z nich na slonovi ani neudrzela a pekne se vykoupali. Vyhodou, ze jsme jeli rano bylo to, ze tam bylo dohromady tak deset lidi. Kdyz jsme po jedne hodine odchazeli, sjizdeli se minivany z blizkeho okoli a zacalo byt narvano. Takze jsme si to aspon vsechno prohledli pekne sami a v klidu.
A take tady umi pekne zpracovavat slonni hovinka, kterych je tu opravdu pozehnane, a vyrabi z nich papir. Cuchali jsme k notyskum, ktere tady prodavaji a ani to nesmrdi:-)
Puvodne jsme planovali, ze bychom se v Thajsku nekde nechali zamestnat jako dobrovolnici ve slonnim parku, ale co jsme koukali, tak chteji vsude za to nehorazne penize a nema to s dobrovolnicenim nic spolecneho. Proste z vas jen vytahnou penize a vy se mate citit dobre. Koukali jsme i na podobne projekty, jako byla nase farma v Laosu, ale jak je asi Thajsko popularni, tak to nema temer nikde nic spolecneho s dobrovolnictvim. Jen chteji nehorazne zaplatit za to, ze jim jeste s necim treba pomuzete.
Zpet do Lamphunu jsme si stopli sympaticky par, ktery nas nechal jet pekne venku na korbe a tak zpet do mesta jsme dojeli pekne profoukany. A odpoledne prosedeli na netu, protoze jsme behem dopoledne udelali zasadni rozhodnuti nasi cesty a koupili v akci letenky ze Zelandu do San Francisca a zaroven zazadali o zelandska viza!Pak uz jsme si dali zaverecnou veceri s Johnem a Mei (John pro nas kazdy vecer varil uzasny jidlo), zahrali si karty a rano vyrazili na stop smer severozapad!
Fota:
1 - zvonik u Matky Bozi!
2 - zapomenuty most v Lamphunu
3 - mistni specialita, jejiz jmeno uz nevime
4 - nejzlobivejsi slune
5 - sikovnej kluk, co?
6,7,8 - neco z ukazek dovednosti
9 - slonni autoportret
10 - krmeni dive zvere
11 - jak se vyrabi papir z hovinek!
12 - maminka s mladatkem
13 - kazdodenni koupacka
14 - hlavne aby se nikdo nezatoulal!
13 -