Luang Prabang
Po ceste do Luang Prabang jsme se potkali s jednou Nemkou, ktera jela druhym smerem a tak nam vsechno pekne popsala, hlavne co se jidla tyce. Centrum mesta je zapsano v dedictvi Unesco, coz ma pozitivni dopad na dopravu, krome kol a motorek v centru nic jezdit nesmi. Jinak je Luang Prabang takove klidne mestecko plne watu (rozumej buddhisticky chram). Ano, na wat a na mnichy tu narazite na kazdem rohu :-)
Do mesta jsme dorazili jiz v podvecer, takze jsme hned po ubytovani vyrazili do centra na nocni trhy, kam jsme dostali doporuceni na vyborne jidlo. A vskutku. Za 20 Kc dostanete klasicky talir a na ten si muzete nabrat kolik chcete z vegetarianskeho bufetu. Spousta nudli, ryze, rolky, ovoce, zelenina, proste parada. Kazdy vecer je pak hlavni trida uplne uzavrena a je tu spousta stanku s tretkama. Tak jsme si to pekne prosli a i kdyz jsem si asi trikrat nabil hlavu (stanky nebyly staveny zrovna pro zahranicni turisty), v poradku jsme dosli na pokoj.
Druhy den jsme rano vyrazili do kralovskeho palace. Ten nas tedy dost zklamal, cekali jsme trochu neco vetsiho. Palac byl postaven Francouzi pro laoskeho krale v dobe, kdyz uz meli pod kontrolou cely Laos a toto bylo vlastne pro “uklizeni” kralovske rodiny. Cely “palac” tvori asi 8 mistnosti, to mel cisar v Hue vetsi pribytek v komplexu sve hrobky :-) Asi nejzajimavejsi mistnosti byla korunovacni mistnost, ktera byla cela oblozena japonskym sklem, takze aspon ta pusobila trochu kralovsky. Jedine co nam trosku prislo jako cerny humor byl dar od prezidenta Nixona v podobe prachu z Mesice, nevime jestli to melo nejak reprezentovat osud, ktery s Laosem zamyslel. Fotky zadne nemame, zrejme sami uznali, ze zde na foceni nic neni, tak ho rovnou zakazali :-)
Kdyz jsme vylezli ven, zacalo se delat opet dost nesnesitelne vedro, tak jsme premysleli nad tim, kam se schovat. Nakonec jsme nasli sympaticky vypadajici hospudku pres reku v zarostle zahradce, kde meli dokonce odpoledni akci na koktejly. Tak jsme to tam par hodin zalomili a studovali jak budeme pokracovat s nasim putovanim po Laosu. Vecer jsme si nemohli nechat ujit veceri na marketu a zakoncili jsme tradice na nocnim trhu, tentokrat jsem si dal do hlavy pouze jednou.
Posledni den jsme rozhodli prozkoumat alespon nejake waty. Asi dva dny po nasem odjezdu se ve meste konal nejaky lodickovy festival, takze ve vsem chramech mnisi horlive dokoncovali modely lodi z bambusu. Nevime jestli maji mezi jednotlivymi waty nejakou soutez o nejhezci, ale evidentne si na tom nechavali zalezet. Soucasti oslav by mely byt i zavody kanoi, tak doufame, ze to uvidime jinde, jedna se totiz o celostatni oslavu. Na fotbalovem hristi jsme dokonce videli nacvicovani jakesi spartakiady (i kdyz s takovym bojovym nadechem), takze se snad mame na co tesit.
Vecer jsme se potkali s holcinama z Nemecka, ktere s nama byly na farme ve Vang Vieng, tak nas uklidnili, ze je tam vsechno v poradku a funguje to i bez nas. S Jasmin se potkame v Australii (za mesic tam odleta delat au-pair) a s Marit mozna uz dalsi tyden v Thajsku. No a my uz si jen pobalili, neb nas dalsi den cekala dvoudenni jizda na thajske hranice po Mekongu.
Foto:
1 - kralovsky palac, resp. muzeum
2 - :-)
3 - jeden z watu a rozdelane plavidlo na slavnost lodi
4 - Laoska verze spartakiady
5 - vsudepritomni mnisi
6 - lode se stavely opravdu vsude, i na krizovatce
7 - vecerni zranice
8, 9 - nocni trhy