Mae Sot
Mae Sot je pouze velke mesto blizko oficialniho hranicniho prechodu s Myamarem a i kdyz v pruvodci tvrdi, ze je zajimavym etnickym mixem lidi, nam to teda rozhodne neprislo. Asi nejzajimavejsi tak byla cesta a pak sobotni vecerni market (ano, zase zradlo ;-)). Ale pekne poporadku.
Z “Paserakova” jsme se rano museli vratit do Mae Sariangu, protoze to odtud jinam nejezdi. Resp. udajne tu jezdi nejaka lod, ale ta nam mistnimi nebyla vzhledem k Myamarskym vojakum doporucena :-) V Mae Sariangu jsme si asi hodku pockali na spoj a vyrazili smer jih. Uz z nadrazi jsme odjizdeli celkem plny (samozrejme z evropskeho pohledu), ale to jsme se jeste stavili na imigracnim, kde nasedlo dalsich 6 lidi a dal jsme z vesela nabirali lidi. Nejprve se jenom stalo na zadnich schudkach, ale casem samozrejme doslo na asijskou klasiku – cili na strechu. Silnice z Mae Sariangu do Mae Sotu prakticky kopiruje hranici, takze jsme skoro celou cestu koukali do Myamaru. Po hodine jsem neodolal a pridal se k borcum na strechu. No vyhledy to byly opravdu uchvatne, vetsinu casu se v Myamaru hned od reky zvedaji krasne kopce a kolegove na strese mi neopominali stale pripominat, ze jsou vsude schovani vojaci. Ridic to docela kotlil, takze se clovek musel soustredit aby v zatacce nevypad. Jo nebyla to takova pohoda jak v Nepalu, kde nekteri mistni experti zvladali na strese i usnout :-) Jenom jsme si zavzdychali, ze tu nemame kolo. Vetsina cesty je hezka asfaltka, uzasne prostredi a skoro zadna auta. Co vic si muze cyklista prat?
Do Mae Sot jsme dorazili jiz za tmy, po seste hodine. Chvili jsme zmatene chodili po meste a hledali misto na spani, az nas nekdo poslal do hotylku, ktery byl asi 50 metru od mista, kde jsme vystoupili. Nelitovali jsme vsak, protoze jsme zjistili, ze se zde kona vyborny sobotni market a hle, byla sobota! Stanky jsme zvladli projit tam a zpatky a meli jsme toho dost. Vyzkouseli jsme nejakou omeletu s morskymi plody, spenatovy placky, nejaky sladci veci a samozrejme nejaky parecky, ty tady proste milujeme. Vse jsme zalili jednou flaskou nejlevnejsiho thajskeho piva a sli spat.
Druhy den brzy rano nas opustil Francoise, mel nejake deprese z toho, ze tu moc lidi zebra. Na to, ze se narodil v Africe a pravidelne tam jezdi hrat divadlo nam to prislo zajimave :-) My jsme rano posnidali s holandskym parem, ktery nam jen potvrdil, ze tu moc na koukani neni, takze jsme se rozhodli vzit nocni autobus do Bangkoku. Jinak holandsky par objizdi Thajsko, Laos a Vietnam na kolech a vezou si 16ti mesicniho klucinu. No aspon mame inspiraci do budoucna:-) Taktez co se prace tyce, hlava rodiny dela na ministerstvu a muze si vzit 4 mesice volno, z toho 3 placeny. No to se pak s praci cestuje pekne. Jinak se jen potvrdilo, co se o holandanech rika. Nechali klidne klucinu pobihat po rannim marketu, vecne se ztracel nekde v kuchyni, ale vsichni byli naprosto v klidu:-)
Jinak bylo tento den opravdu udesne teplo, tak jsme premysleli, kde se schladit. Na mape mesta v nasem hotylku byl fiksou domalovany bazen, tak jsme to vyrazili prozkoumat. Vypadalo to sice jako bazen soukromy, ale byla tam pouze mala holcicka, ktera se tvarila, ze do vody muzeme. Moc osvezujici to nebylo, ale porad lepsi nez na vzduchu. Po bazenu jsme vyrazili na finale rugby, slibili jsme to nasi nove kamaradce ze Zelandu. Hospoda se na zapas celkem slusne zaplnila a byla pekne atmosfera. Bohuzel moc nerozumime pravidlum (jestli tam teda nejaky jsou, jediny co jsme vypozorovali je, ze kdyz ma borec roztahly nohy a mezi nima sisku, tak mu tam protivnik nemuze sahat – asi nemaj suspiky), takze na nas musel byt pohled asi jako na Brazilce koukajici na hokej u nas behem mistrostvi sveta. Ale zazitek to byl pekny, aspon je jednoduse videt, kdo vyhrava (narozdil od kriketu).
Po rugby jsme sli zjistit na autobusak, kdy nam to vlastne jede. Tam jsme se dozvedeli, ze za hodku, nastesti jsme meli nas hotylek jen tech 50 metru. Pred odjezdem jsme jeste chvilku koukali na zpravy ze zatopeneho Bangkoku. Moc pozitivne to teda nevypadalo a moc nas ani neuklidnilo kdyz se nas pan ridic zacal chytat za hlavu. No hlavne at dojedeme!!
Foto:
1, 2, 3 - momentky ze strechy auta