Penang
Mezi Langkawi a Penangem jezdi odpoledne trajekt, my se tam vsak potrebovali dostat co nejdrive, takze jsme misto jedne cesty trajektem jeli trajekt-autobus-autobus-trajekt. Ale alespon jsme se do Georgetownu, neboli hlavniho mesta Penangu, dostali o 6 hodin drive nez pripadnou jizdou odpolednim trajektem. Po malem bloudeni jsme nalezli internetovou kavarnu, kde jsme si nechali vytisknout formulare na rentgen, ale bohuzel jsme zjistili, ze se nam stale neozvali z imigracniho, zda nam davaji jeste sanci vse dodat. Rozhodli jsme se tedy vyckat alespon do dalsiho dne a vyrazili na vecu a malou obhlidku mesta.
V Penangu je opravdu silne citit etnicka ruznorodost obyvatel Malajsie. Je zde tradicne velka cinska populace, ale predevsim tu potkate Inda na kazdem rohu. Pri osidlovani ostrovu je sem Britove dovezli predevsim pro praci v zemedelstvi. Tim padem je primo v Georgetown ctvrt s nazvem Little India, neboli Mala Indie, kde jsme si k veceri dali rozhodne nejlepsi indicke jidlo od opusteni Indie. Na indicke jidlo narazite v Asii opravdu vsude, ale vzdycky jsme byli vicemene zklamani. Je to divne, vzdycky maji restauraci Indove, ale to jidlo proste neni ono. Nevime, jestli se jinde tezko shani ty spravne suroviny, ale kazdopadne tady nam chutnalo minimalne tak jako v Indii. Jinak cela indicka ctvrt je plna typickych obchudku , kde se da sehnat opravdu vsechno. Jen nam tu chybel trosku ten poctivy indicky bordel a samozrejme vsudypritomne kravy. Ale je pravda, ze by tu chudery nemely co zrat, protoze se na zemi nevali ten bordel ;-) Po veceri jsme se jeste trosku prosli podel pobrezi, ale protoze zacalo prset, zahuceli jsme rychle do hotelu.
Rano jsme zjistili, ze z imigracniho stale nic nepisi, ale rozhodli jsme se ten rentgen sehnat a poslat to tak jako tak. Na specializovane klinice vsechno pekne odsypalo a za hodku a pul jsme meli formulare vyplnene. Dopadlo to dobre, tuberu jsme nikde nechytli ;-) Dostali jsme i ten rentgen na pamatku, tak na nas byli hodni. Ted uz to jenom poslat expresne do Hong Kongu, Taiwanu nebo Australie, kam to pujde nejrychleji. Na poste nam vsak rekli, ze by to slo 4 pracovni dny, coz pri patku znamelo nekdy ve stredu nebo ctvrtek. Nechteli jsme riskovat, takze jsme se rozhodli to poslat FedExem, ktery se nachazi na letisti. Vyrazil jsem tedy sam autobusem na letiste. Na letisti jsem zjistil, ze kancelar FedExu je v nakladovem terminalu, ktery je sice videt na druhe strane letiste, ale dostat se tam jinak nez taxikem neda. I taxikar moc netusil kam jede, ale nakonec jsme se tam s pomoci ridice dodavky FedExu, ktereho jsme nastesti potkali po ceste, po hodine nejak dostali. Zamestnanec FedExu se docela divil, jak jsem se tam dostal :-) Pak slo ale jiz vsechno hladce, zjistil mi ze nejlevnejsi to bude do Hong Kongu, vyplnili jsme adresu a borec to hned odnasel na letadlo. V pondeli to tam melo byt. Za 400 korun mi to prijde jako uzasna cena, vzhledem k tomu, ze na poste nam rekli, ze za to budou chtit 450 a doruceni do 4 dnu. Stasten, ze snad jiz vse za nami, jsem se vydal pesky na hlavni silnici, kde jsem chytnul autobus zpatky do mesta. Cely vylet zabral asi 4 a pul hodiny ;-) Vecer jsme si alespon zpravili chut vybornym poulicnim jidlem a predevsim cerstvymi dzusy. Primo na ulici tu dostanete za nejakych 8 korun cerstve vymackany dzus z ovoce, ktere si vyberete. Primo pred vami to vymackaji (mimochodem jim do jde ukrutne rychle) a dostanete to v takovem praktickem sacku s provazkem, ledem a brckem (viz. foto). No zvladli jsme ten vecer dzusy tri, lepsi jak pivo!
V sobotu jsme se konecne dostali k tomu, projit vic mesto. Zacali jsme u pevnosti Cornvalis, coz byla prvni budova postavena Brity. No teda pevnost, opevneni ma tak 3 metry na vysku a spis nam to pripadalo, jako nejaka lepsi obora pro divokou zver. Trosku respektu vyvolavaly akorat ty vystaveny dela. Kousek od pevnosti podel pobrezi je radnice a nejaky urad, obe moc pekne udrzovane budovy, ale clovek je muze obdivovat pouze z venci. Protoze uz zacinalo byt opet pekelne teplo, zavitali jsme do mistniho klimatizovaneho muzea. Vstupne veru symbolicke, jeden ringit. Ale byli jsme moc prijemne prekvapeni. Najdete zde mistnost o historii ostrova, dalsi o mistnich deskovych hrach, ktere si muzete primo zkusit (bohuzel nejsou uplne exaktne vysvetleny pravidla, takze se nam to nepodarilo rozlousknout) a hlavne moc peknou expozici o cinskych a indickych komunitach. To uz jsme pomalu zacinali mit hlad (ono kdyz v indicke casti promitaji, jak delaji chapati, to ani jinak nejde), ktery jsme vsak razem uhasili u jednoho z mnohych stanku s nudlemi. Prohlidku jsme zakoncili navstevou mola s baracky. Jedna se vlastne o tzv. plovouci vesnici, tzn. ze baraky stoji na kulech, ktere jsou upevneny ve vode. Celou “vesnickou” jde projit az nakonec, kde mate pekny vyhled na pruliv mezi Penangem a pevninskou Malajsii. Je odtud take pekne videt jeden z nejdelsich mostu v Asii (14 km), ktery spojuje ostrov s pevninou na jizni strane.
Dalsi den jsme se rozhodli presunout na mistni plaze, prece jenom jsme si to planovane valeni a plazi na Langkawi moc neuzili. Na Penangu narozdil od Langkawi pekne funguje hromadna doprava, takze jsme jenom sedli na autobus, kterej nas vysadil primo na plazi. Uz po ceste docela prselo, ale jakmile jsme se ubytovali, zacal slejvak jako svina, takze jsme si pekne sedli na terasu a more pozorovali pouze z dalky.
Na veceri jsme si domluvili spolecnost, Anglanku, ktera na Penangu uci anglictinu a tri roky zila na Marschallovych ostrovech. Sarah byla od prvniho pohledu sympaticka a skvele se s ni u vecere kecalo. No prozila si holka svoje. Na Marschallovych ostrovech byla jako ucitelka anglictiny, byla vsak na jendom z malych ostrovu, kde zilo asi 200 lidi a od hlavniho ostrova byl tento vzdalen kolem 200 mil. Zasobovaci lod jezdila jednou za tri mesice, zadna elektrika, zadny internet a takovy dalsi blbosti. Lide tam moc velkou motivaci na uceni nemaji. Kdyz se jim snazila zadat ukol, jen na ni nechapave koukali, proc by jako meli delat ukol. Kokosy a ryby budou preci porad ne? No a samozrejme nejvic nas zaujaly zazitky se sexualnim podtextem. Normalne tam soulozi kazdy s kazdym (proto je tam bohuzel velky vyskyt AIDS), ale nejzajimavejsi je, ze kdyz se zena vyda po setmeni ven, znamena to, ze je “k dispozici”. Sarah nam rikala, ze ji napadnici volali kazdy den po setmeni do okna, at “jde ven” ... ;-)
Druhy den jsme se konecne tesili na valeni na plazi, ale co se nestalo, opet od rana prselo! Asi kolem 11 se to uklidnilo, ale na zadnou opalovacku to nevypadalo. Ja jsem se rozhodl navstivit Narodni park, ktery byl 4 kilometry od nasi plaze a Bara se rozhodla pustit do dopisovani blogu. Zasli jsme na spolecny brunch a ja vyrazil do parku.
Narodni park v Penangu je umisten v jeho severozapadnim cipu. Jedna se o nejmensi malajsijsky park a vstupne je zcela zadarmo. Chtelo by se napsat, ze to ma svuj duvod, ale ja jsem udelal dobre, ze jsem si o parku precetl par clanku a zjistil, ze tam nic moc nebude, takze jsem pak nebyl vubec zklamany, ba naopak. Jedine co muzete v parku delat, je projit lesikem na odlehlou plaz, u ktere je asi nejvetsi atrakce parku, tzv. meromikticke jezero. Pokud jste hodne lini a nechcete jit ani ty tri kilometry, muzete si u vstupu zaplatit lodku, ktera vas doveze na tu plaz a pak zpatky. Tomu rikam navsteva parku! Ja jsem vyrazil po vlastnich (nebudu to zakryvat, predevsim z ekonomickych duvodu, jinak bych se pridal k Malajcum a evropskym duchodcum) a i kdyz jsem sel v nazouvakach, cesta pekne ubihala. To, ze v parku nejsou k videni zadna zvirata, je salamounsky vyreseno tim, ze je v lese cedule, ktera upozornuje na mnozstvi zvuku, ktere slysite kolem sebe a ze vlastne ani zadny zvirata videt nepotrebujete ;-) Jinak prochazka “pralesem” byla moc pekna. Za hodku jsem dorazil do cile, tedy k jiz zminenemu meromiktickemu jezeru. To je specificke tim, ze obsahuje jak slanou tak sladkou vodu, ale ty se nesmisi, naopak zustanou ve dvou vrstvach. Pri me navsteve bylo jezero znacne vyschle (coz jsem se docetl i na blogu jineho cestovatele, ktery zde byl asi pred 4 mesici), takze je zacinam trosku podezrivat, ze k zadnemu ukazu uz zde nedochazi. Nicmene plazicka byla moc prijemna, zadni lidi, tak jsem se parkrat vykoupal a jen tak vegetil. Cestu zpatky jsem jiz vzal rychle a kdyz jsem nastupoval do autobusu zpatky, spustil se poradny slejvak. Krasne jsem to mel vypocitany!
Kdyz jsem prichazel k hotylku, uz na me moje mila mavala z terasy, ze mam pruser. A skutecne, nas boj s vizama stale nekoncil. Bara v prubehu dne zjistila, ze zasilka nebyla dorucena kvuli spatne adrese. Kdyz se pidila kde je chyba, zjistila, ze se mi podarilo zkombinovat adresu do Hong Kongu a Taiwanu. Nastestni je jiz ostrilena a vse mezitim po telefonu vyridila. Fakt teda musim udelat FedExu reklamu, zadarmo nam dorucili znovu na opravenou adresu. Vecer jsme opet zakoncili veceri se Sarah a po jednom hodne drahem pivu sli spat.
V utery jiz byl cas navratu do Goerge town, my vsak stale verili, ze alespon na dopoledne se pujdeme slunit. Nestalo se tak, opet nam cele dopoledne prselo ;-) Asi nam ta plaz v Malajsii neni souzena, uvidime jak to dopadne na Borneu. Jakmile prestalo prset, tak jsme sedli na autobus a vyrazili na setkani s nasi hostitelkou na dalsich par dnu, ktera byla tak hodna, ze nas vzala autem primo z ostrova!
Fota:
1 - "majestatni" Fort Cornwalis
2 - pekne opravena radnice
3 - vira na prvnim miste, ale turiste jeste vys ;-)
4, 5 - cinsky chramy maji takovou tajuplnou atmosferu
6 - cerstve vymackane dzusiky
7 - street art
8, 9, 10 - vesnicka na kulech
11 - ;-)
12 - vyber cerstvych dzusu je opravdu siroky
13 - jenom se z pani kourilo ..
14 - mistni specialita Satay, maso na spejli podavane s oriskovou omackou
15 - nocni market v George town
16 - cesta dzungli v parku
17 - poklidna plazicka
18 - to je to podivne jezero
19 - tubera nikde!
20 - takovou potvoru si clovek muze objednat rovnou na talir, jen nevime jak odhadnou tech 100 gramu ;-)