Phnom Penh
Po 6hodinove jizde ze Siem Reapu a asi ctyrech zastavkach na curani (kambodzsky mocovy mechyr zrejme nepatri k nejsilnejsim) jsme dorazili do hlavniho mesta kambodzskeho kralovstvi. Hned po prijezdu se o nas zacali prat riksaci (je to nekdy sranda, treba v Siem Reapu se jich asi deset tlacilo na dvere autobusu jeste nez jsme vystoupili a ridic nam musel delat prostor abychom se vubec dostali ke krosnam), nacez nam vitez rekl, ze nas hodi do naseho hotelu za 6 dolaru. Tak jsem mu rekli, ze mu dame dolar. Slevil na 5. Tak jsem mu rekli, ze mu dame dolar. Slevil na 4. Tak jsem mu rekli, ze mu dame dolar. Slevil na 3. Tak jsem mu rekli, ze mu dame dolar. Slevil na 2. Tak jsem mu rekli, ze mu dame dolar. Zaskucel a odesel. Usli jsme asi 50 m smerem k nasemu hostelu a vzal nas jiny riksak za dolar. Holt je dobre vedet, kolik ma verejna doprava stat :-) Protoze uz bylo po 6, tak jsme se jenom ubytovali, vyrazili na veceri a sli spat.
Druhy den jsme rano vyrazili do nechvalne zname veznice S-21. Veznici nechal zridit Pol Pot po prevzeti moci v 1975 pro “vyslychani” odpurcu rezimu, cizincu a udajne zradivsich clenu Rudych Khmeru (historie novodobe Kambodzi v kostce viz. clanek Anlong Veng). Jedna se o byvalou budovu zakladni a stredni skoly, jejiz mistnosti se na nasledujici necele 4 roky staly svedkem hruznych zverstev. Lide, kteri sem byli privezeni, byli muceni k doznani, ze spolupracuji s odbojem nebo cizinci. V podstate byli vzdy muceni tak dlouho, nez podepsali vse, co jim “vysetrovatele” predlozili. To se vlastne stalo jejich rozsudkem smrti a do par dnu byli popraveni. Nejprve primo v arealu skoly, pozdeji s pribyvajicim poctem vyslychanych lidi byli prevezeni k poprave 15 km z mesta. Dnes je mozne projit temer vsechny mistnosti veznice, ve kterych je vetsinou pouze postel, na ktere dochazelo k muceni a fotografie mistnosti, tak jak ji nalezla osvoboditelska vietnamska armada v 1979. Kdyz se ostraha veznice dozvedela o blizici se armade, v rychlosti pozabijela temer vsechny vezne, prezilo pouze 7 osob. Nevime proc byla pro veznici vybrana prave budova skoly, ale pusobi to straslivym dojmem. Kdyz si clovek sedne na lavicku na dvorku, ktery pusobi naprosto normalnim az pohodovym dojmem a predstavi si co se tu vsechno delo (napr. tyce na pritahovani, vyuzavane v hodinach telocviku, se pouzivali jako kladka pro topeni veznu v barelu s vodou), hodne tezko se to rozdychava. V jednotlivych budovach je dale mozne videt obrazy jednoho z veznu (to, ze umel malovat, mu vlastne zachranilo zivot, protoze maloval portrety potentatu), fotky jednotlivych veznu (podobne jako nacisti i Rudi Khmerove byli velmi dobri v dokumentaci) a v jedne mistnosti je mozne shlednout asi hodinovy dokument o Pol Potove rezimu. Dokument vypravi pribeh rozdelene dvojice, ve kterem ona delala na ryzovych polich v hrozivych podminkach (jako drtiva vetsina lidi v teto dobe) a on byl vojakem Rudych Khmeru. Pol Pot vlastne postavil svoji armadu na detech, coz byl velmi chytry tah. Detem ve veku od 10 do 15 dal zbrane, ktere jim vlastne prisli jako hracky. Mnohem jednoduseji takto dostaval lidi na svoji stranu v mladsim veku, ktere byli paradoxne schopny mnohem vetsich hruz (zabijeni svych vlastnich rodicu) nez dospeli. V momente, kdy byli starsi a uvedomili si souvislosti, byli v patove situaci. Kdyz vystoupili proti, byli okamzite prevezeni do S-21 nebo podobne veznice a popraveni. To melo za nasledek spoustu takovych dvojic, jaka byla zminena v dokumentu. Odhaduje se, ze veznici proslo necelych 20 000 lidi (zbytek umrel prevazne na nemoci, vycerpanim pri praci nebo hladem).
Odpoledne jsme uz jenom relaxovali. Jednak bylo opet hrozne vedro a druhak jsme po dopoledni navsteve veznice ani nemeli silu. Vecer jsme se srazili s Gandalfem a Camille, Francouzama, ktere jsme uz potkali v Bangkoku, na veceri a pivo a sli brzo spat.
Dalsi den nas cekala druha cast hruzy a to tzv. Killing fields. Na tomto miste byli popravovani vezni z veznice S-21. Dvakrat az trikrat do tydne byli vezni privezeni nakladakem na toto misto, dovleceni k jedne z predvykopanych jam, u ktere byli doslova umlaceni jednim ze zemedelskych nastroju (klacek na buvoly, ryc, bambusova tyc) a vhozeni do jamy. Zastrelit je vsechny nemohli, protoze kulky byly moc drahe. Toto se vetsinou provadelo ve vecernich hodinach, aby se nevzbuzovalo podezreni u rolniku, pracujicich v okoli. Bohuzel zde dochazelo jeste k horsim vecem. Novorozenatum byla rozbijena hlava o strom, nacez byla tela vhazovana do jamy opodal. To, co zde probihalo, je pro nas predevsim z pohledu vykonavatelu naprosto nepochopitelne. Dnes je cely areal velmi setrne zpristupnen navstevniku. Uprostred byla vystavena stupa, ve ktere jsou uchovany pozustatky z masovych hrobu. Na okraji je male muzeum, ktere obsahuje informace jak o tomto miste, tak o celem rezimu. Zbytek arealu tvori jamy, ktere slouzili jako masove hroby.
Jinak co se tyce odsouzeni lidi zodpovednych za tyto skutky, tribunal zacal fungovat az v roce 2003 (coz je 5 let po smrti Pol Pota) a vsechny procesy jsou behem na dlouhou trat, takze hrozi jako v jinych obdobnych tribunalech, ze zodpovedni umrou na stari bez vyneseni rozsudku. Alespon castecnym uspechem je, ze v roce 2010 byl za zlociny proti lidskosti a genocidu odsouzen Dutch, reditel veznice S-21.
Odpoledne Bara stravila psanim clanku a ja jsem zkusil vyrazit na bazen. Zdalo se mi to skoro nemozne, ale od Pushkaru (polovina dubna), jsem se nekoupal (krome teda sprchy samozrejme:-)). V Asii obecne je to s bazeny slozite. Zadne jako verejne neexistuji, v rekach se opravdu koupat moc nelze a za vykoupani v hotelovem bazenu, jehoz nejste hostem, vetsinou chteji nehorazne castky kolem 20 dolaru. Zde byl asi 6 km za mestem bazen za 2 dolary a vzhledem k tomu, ze jsme meli pujcena kola na cely den, vyrazil jsem za koupackou. Bazen jsem skutecne po malem bloudeni nasel. Byl take v arealu hotelu, vstupne bylo opravdu 2 dolary (resp. jsem jim vic nedal) a az na to, ze voda byla takova vlazna az teplejsi, jsem si skvele zarachal. Bohuzel navecir prisla tradicni monzunova bourka, takze jsem cestou zpatky zchladil prijemny dest. Vecer jsme zakoncili opet vybornou veceri a dzbankem piva (je to tu opravdu levne, za odhadem litr a pul toceneho piva jsme dali dolar a pul, komu se nechce pocitat ano, je to levnejsi jak v Cechach:-)).
Posledni den v Phnom Penhu jsme meli jenom dopoledne, v 1 jsme odjizdeli k pobrezi smerem Vietnam. Takze jsme si vyrazili projit stred mesta kolem kralovskeho palace, kam jsme se zatim moc nedostali. Do kralovskeho palace jsme nakonec nesli, 6 dolaru za vstup nam prislo dost (jinak pro zajimavost nas denni rozpocet je 35 dolaru se vsim vsudy, tzn. listky na bus, jidlo, ubytovani, nakup hovadinek...nejak jsme s tim poslednich par dnu nemohli vyjit, tak jsme si zavedli denicek, kde vsechno piseme a hele, ono to najednou jde!!!), tak jsme ho alespon nafotili zvenci :-) Po kvalitnim obede v restauraci Capitol, ktera je pod hotylkem Capitol, jsme nasedli do autbusu spolecnosti Capitol, ktery po hodinovem motani se v dopravni zacpe nabral smer Kep.
Foto:
1, 2, 3, 4, 5, 6, 7 - S-21
8, 9 - Killing Fields