Pres Arthur`s Pass zpet do Seddonu
S Nikcou a Martinem jsme se potkali v pondeli 19. prosince a ja tak dostala asi nejlepsi darek k narozeninam:-) Nevideli jsme se uz rok, takze jedinym planem na dnesni den bylo najit nejake misto, kde bychom se mohli jen tak vyvalit a kecat. V Punakaiki pekne lilo a pri pohledu na radar bylo videt, jak je vsude jasno, jen presne nad nami se drzi destovy mrak. Takze dalsi postup byl vice nez jasny – rychle pryc odsud! Jelikoz jsme spolecne mirili na Vanoce do Seddonu, vzali jsme to pres Atrhur`s Pass smerem k Christchurch. Vybrali jsme si maly kemp kousek od informacniho centra s tim, ze druhy den asi vyrazime na nejaky trek. No a do vecera uz jsme jen sedeli, kecali, pili a jedli dokonce i dort, ktery jsme koupili v supermarketu:-)
V utery rano (tak dobre, bylo uz okolo pul jedenacte) jsme vyrazili na Avalanche peak. Cekalo nas vice jak tisic metru prevyseni, ale modra obloha slibovala krasne vyhledy. Po trech hodinach opravdu strmeho vystupu jsme konecne stanuli na vrcholu a teda vyhled byl opravdu bozi. Vsude kolem nas se rozkladaly kopce Jiznich Alp (ne, nebylo videt az do Evropy, jen se tak jmenuje i zdejsi pohori:-)) a zrovna odsud odchazeli vsichni predesli turiste a my tak meli cely vrchol jen a jen pro sebe. Takze jsme se pekne usadili, vytahli svaciny (prekvapive chleba, syr a konzervu fazoli), chvili jsme se bavili kolem poletujicimi papousky Kea a pak se pomalu vydali jinou cestou zpet k autu. No unaveni jsme byli poradne, takze odpoledne uz jsme jen popojeli k jinemu kempu u jezera, udelali pro zmenu lahodne fazole s ryzi a celkem brzy zalezli do pelechu.
Dalsi den byl pro zmenu jako vymalovany a pred nami uz jen par kilometru do Christchurch. Dopoledne jsme jeste stravili na Castle Hill, coz je udajne nejvetsi boulderovaci misto na Zelande. Martin je docela fanousek, takze si zkusil vylizt na par mist a my se mezi tim jen tak flakali a cetli si. Je to vazne krasne misto, kusy skal rozesete po udoli...no a pak uz jen do Christchurch, udelat velky nakup v Pak n` save a hura do zatoky Sumner, kde jsme si dali na plazi pivo s Mirou, coz je Martinuv kamarad. Sedeli jsme na vetrne plazi, zabaleni do vetrovek a dlouhych kalhot a kolem nas pobihaly mistni holky v plavkach a vesele se koupali. No byla nam zima i za ne! Na noc jsme popojeli kousek k jine plazi, kde se nachazi odlehle parkoviste a asi pet velkych ceduli se zakazem prenocovani. My jsme si rozbili stan asi pet metru od jedne z nich, protoze jsm verili, ze pod svicnem je nejvetsi tma:-) A byla!
Ve ctvrtek jsme se rozhodli podivat se na poloostrov Bass, ktery se nachazi hned u Christchurch. Hlavnim lakadlem byly urcite delfini, ktere chtela Nikca na Zelande bezpodminecne videt a zatim se ji to bohuzel nepodarilo... Ale i kdyz se nam je nepodarilo videt ani tam, stala tato cast urcite za videni. Spousta mist s krasnymi vyhledy na zalivy s nadhernou vodou a obklopene velkymi zelenymi kopci – v tech se nam dokonce podarilo zavarit motor u auta, ale po male pauze a trosce premlouvani nakonec vychladl a my mohli jet dal. V Christchurch uz jsme udelali jen jednu zastavku a to v Charitas. Prekvapilo nas, ze to temer nikdo nezna (my teda taky pred tim ne), ale po proletu na Zeland je to asi nejlepsi misto, kde se muzete kompletne vybavit. Je to obrovsky hrabak, kde koupite od obleceni, knizky, matrace, nadobi, kazety apod. uplne vsechno. My jsme si tam nakoupili spoustu obleceni, ktere nam chybelo, hlavne kalhoty a bundy na praci, ja sehnala dokonce gumaky za jeden dolar! Pan u pokladny se podiva na to co mate v ruce a proste streli nejakou castku, my meli asi 15 kusu obleceni a nejake jine veci za 15 dolaru. No a hlavne tyto vsechny penize jdou na charitu! Vazne doporucujeme vsem. Levne nakoupite a jeste udelate dobry skutek :-) Takze pote, co jsme uz uplne zaplnili auto, jsme se presunuli na Amberley beach, kde jsme spali prvni noc po priletu. Jednak to bylo nejblizsi spani a my hlavne doufali, ze kdyz jsme tam videli delfiny prvni rano, uvdime je s Nikcou i tentokrat.
Rano jsme se samozrejme z kempu vyparili bez zaplaceni a presunuli se jen asi sto metru na plaz. Udelali si kafe a snidani a Nikca se chopila dalekohledu. Oproti minule byla voda dosti klidna, tak jsme meli vetsi sanci, ze je uvidime i z dalky. Po chvili uz jsme to vsichni az na Nikcu vzdali, kdyz najednou Nikca zacala viskat “Ja je vidim!”. A opravdu – na obzoru tam poskakovali delfini. Takze vse dobre dopadlo a Nikcina novozelandska mise byla splnena:-) Pred obedem, kdy uz po delfinech nebyla ani stopa, jsme se sbalili a presunuli se do Kaikoury, kde kluci spolu vyrazili na maly vyslap, my si s Nikolkou koupily fish and chips a pivo a sedly si na plazi. Pred nami se prohanel ve vode vesely tulen a byla to proste pohoda.
Navecer 23. prosince jsme se uz presunuli do kempu kousek za Kaikourou, kde jsme se potkali opet s Virginii (holt kdyz nas nekdo jednou potka, tezko se s nami louci ;-)) a zacali vsichni planovat, co dobreho si zitra v Seddonu uvarime, protoze to uz byl Stedry den!
Foto:
1 - blizka setkani s papouchem Keo
2 - rodinna narozeninova ;-)
3 - odpocinek pri vystupu na Avalanche peak
4,5,6 - vystup na vrchol
7 - papousky Kea potkate proste vsude
8 - zaslouzena vrcholova:-)
9,10 - a ty vyhledy....no parada!
11 - hlavne neprejet kiwiho!!!
12,13 - Castle hill
14 - ranni kava v zalivu Bass
15 - Zaliv Akaroa
16 - nez videla zive, museli Nikce stacit delfini kamenni
17 - pohled na zaliv Akaroa
18 - kdo prvni uvidi delfina, vyhrava pivo...
19 - ....kdyz nepripluli delfini, tak aspon pobavime obecenstvo!
20 - a ted nejake kaminky domu na pamatku
21 - Charitas v Christchurch - nejlepsi hrabak na Jizni polokouli:-D
22 - na kiwi narazite proste vsude, takze at vite, co s tim!!