Prijezd do Rajbasu
Ahoj!!!!
Tak vas opet zdravime z civilizace a budeme se snazit postupne dohnat uplynule dva mesice:-)
Nase cesta do Rajbasu zacala “uzasnou“ jizdou autobusem. Vzdalenost asi 80km jsme zdolavali pres devet hodin a vetsinu cesty jsme jeli preplneni nejen lidmi, ale i desitkami pytlu s moukou, ryzi a kdo vi, cim jeste, takze doted nechapeme, jak ten autobus do tech kopcu mohl vyjet. Prvni 4 hodiny byly jeste celkem v pohode, ale pote skoncila silnice a stary autobus se s nami ritil serpentynami po takovych uzkych lesnich cestach, ze jsem skoro celou cestu prosedela nalepena na Matejovi a nemohla se divat z okna, protoze autobus se nad srazem naklanel tak, ze jsem myslela, ze se proste zarucene musime zritit. V Kafle (coz je o vesnici drive) k nam pristoupila Edita, ktera tam na nas uz chvili chudak cekala. Od ledna pracovala jako dobrovolnice v mistni nemocnici a 14 dni po nasem prijezdu uz bohuzel odjizdela. Bylo to super mit tady nekoho, kdo nam na zacatku vsechno ukazal a pomohl. Taky bydlela asi 100 metru od nas, takze jsme travili vetsinu spolecnych veceru u ni v chatce, koukali na filmy, povidali a pili vyborne caje, ktere neustale varila:-)
Take jsme se hned v patek vecer ubytovali u rodiny, u ktere jsme meli domluvene bydleni. Tatinek se jmenuje Padam a maminka Rupa a maji tri deti: trinactiletou Minu, trileteho Muskana a pak jeste desetileteho syna, ktery ale nezije s nimi, ale v jine vesnici u strejdy. Jsou mili, ale az na Minu neumi nikdo anglicky, takze se dorozumivame prevazne pres Minu a nebo pomoci par anglickych a nepalskych slovicek, ktera vsichni zname. Po prvnim tydnu to sice vypadalo, ze se jeste budeme stehovat do ubytovny u skoly, protoze Padam po nas chtel za mesic docela dost penez, ale kdyz jsme mu rekli, ze mame lepsi nabidku a ze se tedy odstehujeme, tak jeste rad svolil a my zustali ve svem pokojicku. Bydlime v celkem velkem dome, kde mame pro sebe vlastni mistnustku s dvema postelemi a jednim stolkem. Z jedne strany sousedime s kuchyni a z druhe strany z kozami, od kterych nas nedeli zed, ale jen par prken, takze kazdou noc poslouchame, jak s sebou kozy melou a casto si v noci nejake kuzle vzpomene, ze ji neco chybi a zacne hlasite mecet. Ale jinak se tu spi dobre, v noci byva celkem chladno, takze se clovek zabali do spacaku a nevadi mu ani tech par komaru. Take nevime cim to je, ale v devet hodin vecer jsme vetsinou tak hotovi, ze zapadneme do postele a spime. Rodina vsak vstava mezi patou a pul sestou rano, takze zase tak dlouho si clovek nepospi:-) Taky dostavame tri jidla denne – snidani mame u Padama, ktery vlastni maly obchudek, takze nam v nem kazde rano uvari caj, Matejovi cinske nudle a pro me dve vajicka bud na tvrdo nebo jako omeletu. No a po navratu ze skoly a k veceri mame dhaalbhaat. Je to uvarena ryze a k tomu v misce takova ridka smes z cocky a cibulky. Vetsinou pak k tomu jeste mame bokem osmazene bramburky, jen parkrat byl misto nich spenat. I kdyz to od naseho prijezdu jime kazdy den, tak se nam to az na malou krizi moc neprejedlo a chutna nam to. Zle akorat nastane, kdyz se nas snazi pohostit masem. Zatim to byl vzdycky kohout a prislo nam, ze do te smesi nasekaji z kohouta vsechno mozne vcetne paratu, jenom na to maso nejak zapomenou . Takze tady nas vzdycky zachrani nasi verni psi Khali a Tassi, kterym to nenapadne davame. A jeste jednu vec tu mame k veceri celkem pravidelne a to raksi neboli palenku z ryze. Chutna opravdu zvlastne, ale je to dobre a jelikoz nas „tatinek“ je obchodnik a take si casto rad prihne, tak mame dome stale plny sud a temer kazdy vecer za nami prijde a s usmevem se zepta snad jedinou anglickou vetou, kterou umi: „Just little?“ No a my uz vime o co jde a nemuzeme samozrejme odmitnout:-) Jinak tu chovaji velkou spoustu zvirat a maji obrovska pole, takze se tu clovek neustale mota mezi slepicemi, kozami (kouzelny jsou hlavne kuzlata, i kdyz to jsou pekny potvory), buvoly a vsim moznym. No a taky jsou tu dva mistni psi, kteri maji radi hlavne Cechy:-) Jsou to Khali a Tassi . Kam muzou, tam chodi s nami (Khali s nami chodi i obcas do skoly, jde s nami do tridy kde si lehne pred tabuli a tam celou hodinu lezi a pak se zase s nami presune do dalsi...). Sli s nami i v desti asi dve hodiny do vedlejsi vesnice a cely den tam na nas cekali. Jsou prote uzasni. Kolikrat jen prijdou k domu, podivaji se jestli jsme v pokoji a pak proste lezi prede dvermi a hlidaji. Kdyby nebyli tak zableseni tak by se s nimi clovek hned pomazlil:-)
No a taky vam samozrejme musime napsat o skole, kde ucime. Skola se nachazi ve vedlejsi vesnici Kilpu a dojit tam znamena kazde rano peknou rozcvicku. Je to temer pulhodinova cesta stale do kopce, ale zase tady za ty dva mesice budeme mit celkem dobrou fyzicku. Ucime sestou, sedmou a osmou tridu a navic mame dobrovolnicke hodiny, kde nam chodi v prumeru 6 deti a s nima je to vazne dobre, protoze je anglictina opravdu bavi a hlavne se v tehle hodine nestydi mluvit, takze z nich i clovek neco dostane. Jinak je to ve tridach opravdu bida. Kdyz clovek zjisti, ze hodne deti ani neumi v anglictine cist (a to jsou treba v devate tride) a nedokazi doplnit is/are, tak je to nekdy v tech hodinach fakt na palici. Ale rozdelili jsme se a dohromady ucime dobrovolnickou a sestou tridu a Matej pak uci sam osmaky a ja sama sedmaky. No uvidime jak to pujde dal. Jinak mistni ucitele do te skoly chodi jak do housli. Vecne jich nekolik chybi a jednoho z nich jsme ve skole videli zatim jen trikrat a ani jednou nebyl ucit, jen vysedaval ve sborovne nebo relaxoval pod stromem. A po mesici jsme se dozvedeli, ze reditel se rozhodl udelat ve skole personalni zmeny, takze tady z toho matikare udelal knihovnika a z knihovnika se stal matikar – proc ne, ze?:-)) Jinak jsou ale celkem spravni. Vetsina umi aspon malinko anglicky, ale nejvic si clovek pokeca s Narayanem, coz je jiny ucitel matematiky a hrozne sympatickej. Na zacatku byl jedinej, kdo byl ochoten s nami resit nejake organizacni veci a Matysek ma tady konecne nekoho, s kym si muze zahrat sachy (samozrejme v pracovni dobe, jak jinak):-)
Tak to byl zatim jen takovy strucny uvod abyste vedeli, kde jsme se to vlastne na ty dva mesice zabydleli. Ale jelikoz je to dlouha doba, o ktere tady budeme psat, tak jsme nas pobyt rozdelili do jednotlivych tydnu. V popisu jednotlivych tydnu se budeme nejak stridatat to neni tak jednotvarne:-)
Foto:
1 - nas super autobus znacky TATA
2 - jen tak pro malou predstavu, jak vypadaji nepalske silnice:-)