Sever Jizniho ostrova a louceni s Kubou
Koncem tretiho tydne nam bylo oznameno, ze prace na dalsi tyden neni a vzhledem k tomu, ze ve stejnou dobu se chystal opoustet Jizni ostrov Kuba, tak jsme se rozhodli udelat spolu maly vylet na rozloucenou. Jako spravni cestovatele jsme zadny urcity plan nemeli, proste jsme vyrazili smer Nelson, ze se uvidi. Kuba chtel aspon na jeden den nakouknou do Abel Tasman parku, tak jsme to zhruba smerovali timto smerem. Par kilometru pred vstupem do parku jsme narazili na jeden krestansky kemp, ve kterem, jak se ukazalo, se nejenomze nemohlo pit a stany tam byly naskladane jeden vedle druheho, ale jeste za nej chteli nekrestanskych 18 dolaru! Tato konstelace nam uplne nevyhovovala, tak jsme zacali v mape hledat, kde bychom se upichli. Nakonec jsme nasli takove odlehle udoli, ve kterem byla na konci silnice znacena jakasi rozhledna, tak jsme si rikali, ze to zapichnem nacerno tam. Po ceste k rozhledne jsme ale narazili na cerstve posekany palouk, na kterem uz bylo vyskladanych asi 5 aut, takze to vypadalo na takove neoficialni taboriste. Nasi spolutabornici byli vetsinou z Francie a Spanelska, tak jsme poklabosili, popili, Kuba prdnul dalsi strunu na kytare a dvakrat spadnul z zidle, no a pak jsme sli radsi spat ;-)
Druhy den jsme se nakonec rozhodli jet do odlehleho udoli Cobb valley, kde mel byt sympaticky kemping. Uz sama cesta do udoli stala za to. Bylo to 35 kilometru po silnici pro jedno vozidlo, kde alespon prvni cast byl asfalt, dale uz to byl pouze sterk, takze jsme si v aute po ceste pekne zaskakali. Z casti udoli je udelana prehrada a kemping je hned vedle ni. Co ale nikde v pruvodci nepisou je, jak je zde opet vetrno. Ten den foukalo takovym stylem, ze na prehrade se delali vlny jako na mori a po par minutach v kempingu jsme usoudili, ze tam stravit noc asi nezvladneme. Nastesti jsme se v informacnim centru vybavili letackem popisujici toto udoli a z neho jsme vykoukali, ze asi 10 minut chuze od kempu by mela byt chaticka, ktera je zcela zadarmo! Po kratkem obhlidnuti jsme si ji celou zabrali. Byl v ni krasny krb, 4 postele a paradni vyhled na prehradu. Jeste tam nejaci Cesi v knize navstev napsali, ze se zde hraje paradne na kytaru, takze Kuba naladil svoji ctyrstrunku a cely vecer jsme prijemne stravili u krbu kecanim, zpivanim a pitim nejakeho toho vinka ;-)
Dalsi den jsme vyrazili na takovou kratsi vychazku k horskemu jezeru, ktere se nachazelo asi 2 hodiny chuze od nasi chaticky. Kdyz jsme vylezli z lesa byl jeste krasnejsi vyhled dolu na prehradu. Horske jezirko bylo pekne schovane pod hrebenem hory. Na koupacku to kupodivu opet nebylo, ani ten vitr tomu moc nepridal. Ale nastesti foukalo min nez den predtim, to by nas to asi z toho hrebenu odfouklo ;-) Pred odjezdem z udoli jsme si jeste udelali rychly obed s poslednim vyhledem na prehradu a vyrazili zpatky k Motuece.
Posledni den s Kubou jsme vyrazili mrknout alespon na zacatek Abel Tasman treku, takze jsme meli trenink na sucho, cely trek nas jiz brzy ceka s nasimi rodici. Je to mozna vubec nejznamejsi trek na Novem Zelande a tomu je to take prizpusobeno. Cela cesta (tedy alespon ten zacatek, ktery jsme prosli) je perfektne upravena a mozna by to slo jit (jet?) i na invalidnim voziku. Zato ty plazicky po ceste jsou naprosto uchvatne, uz se tesime az na ne budeme mit vic casu. Na prvni pohled to vypada jak plaz nekde v Thajsku nebo Malajsii. Ze vsak nejste v Asii si uvedomite hned jak vstroupite do vody. Ta je o dobrych 10 – 15 stupnu studenejsi. Nakonec jsme tam teda s Kubou vlezli, ale na zadny cvachtani to opravdu neni. Nejtrapnejsi je, kdyz porozujete ty Novozelandany, kterym to vubec nevadi a vesele si plavou. Holt sila zvyku.
Po koupacce jsme se zacali pomalu presouvat do Pictonu, ze ktereho jel Kubovi rano trajekt na severni ostrov. Po ceste jsme jeste oficialne prepsali auto (je to vlastne nase prvni vozidlo, ktere vlastnime!), stavili se na zachod v Richmondu (rodicum brzy vysvetlime) a pres krasnou projizdku po Marlborough Sounds jsme dojeli az do kempu u Pictonu. Na rozloucenou jsme nakoupili takove vyborne mlete hovezi specielne na gril, uvarili si brambory a kazdy mel slzu na krajicku. Nekdy to ale skoncit muselo a my se ve stredu rano s Kubou loucili u trajektu a i kdyz se po par minutach vratil s tim, ze nikam nejede a radsi zustane s nama, presvedcili jsme ho, ze ho v Ceske republice cekaji dulezitejsi veci ;-) No a my vyrazili zpatky do Seddonu hlidat Barkerum dum!
Foto:
1 - pry jsme jak bratri, no nevim ...
2 - pasticky na lasicky
3 - nase zachrana chaticka
4, 5, 6 - horske jezirko
7 - pohled na prehradu z hrebenu
8 - v Motuece roste opravdu vsechno .. a nas tam brzy cekaji jablka ;-)
9 - rozluckove barbecue
10 - odjizdejici trajekt s Kubou na palube :-)