Taiping (Bagan Serai)
Malajsie je uzasne ruznoroda zeme, kde asi 50% populace tvori Malajci, 30% Cinane, 10% Indove a pak ostatni mensiny. Oficialnim nabozenstvim je tu islam, takze nejvetsi zmena pro nas byla, ze uz na kazdem rohu nevidime budhisticky chram, ale honosnou mesitu a je tu i spousta cinskych chramu. Dokonce i par kostelu jako pozustatek britske kolonizace. Islam vsak samozrejme dominuje a Malajci maji oproti ostatnim obyvatelum obrovske vyhody. Proto si neplest pojem Malajec a Malajsijec. Jak jsme se dozvedeli v muzeu na Penangu, tak pravy Malajec je ten, ktery mluvi Malajsky, jeho nabozenstvim je islam a dodrzuje mistni zvyky. Malajsijec je kazdy, kdo ma malajsijske obcanstvi.
Pro ostatni Malajsijce je napriklad opravdu tezke s dostat na univerzitu, protoze tam jsou z 90% prijimani pouze Malajci, Cinane a Indove jsou prijimani hlavne na tzv. college. Kazda firma, i pokud je vlastnena Cinany, musi mit ze zakona minimalne 20% malajskych zamestnancu. Pestrost obyvatelstva se tedy projevuje v kulture, ale hlavne v jidle, jak jsme meli stesti poznat uz na Penangu! Prekvapenim pro nas bylo, jak jednoduche je se zde domluvit. Temer vsude se da komunikovat v anglicine. Jednak je to pozustatek z doby britske kolonizace a take ne vsichni Malajsijci mluvi malajsky, takze i oni mezi sebou casto komunikuji v anglictine. Vyhodou malajstiny je, ze jako jedna z mala nema vlastni skript a pouziva latinku, takze orientace ve meste je opravdu mnohem jednodussi nez jinde v Asii a i v restauracich konecne rozumime jidelnimu listku (naucili jsme jen par zakladnich jidel v malajstine a vse je o dost jednodussi:-))
Malajsie je tzv. federativni konstitucni monarchie. Sklada se ze trinacti statu a tri spolkovych teritorii. Devet z techto statu jsou monarchiemi, zbyle ctyri jsou republiky. V cele Malajsii se po peti letech pravidelne stridaji predstavitele jednotlivych statu. K vymene dojde letos v prosinci, kdy se do cela Malajsie postavi kral statu Kedah a bude to poprve v historii, kdy bude stejny kral v cele Malajsie uz podruhe.
Poprve v Malajsii se nam konecne podarilo domluvit Couchsurfing a to u jedne cinske rodiny. Nase hostitelka Mag pracuje se svym manzelem v Dubai, ale prijela zpet na dvoumesicni prazdniny. Byla v utery zrovna se svou sestrou a manzelem na Penangu, takze nas tam akorat odpoledne vyzvedli a my se s nimi presunuli do mesta Bagan Serai. Je to male mestecko, vzdalene asi 30 kilometru od Taipingu, ktere bylo puvodne nasim cilem. Mag tu ted zije s maminkou, bratrem a jeho ctrnactiletou dcerou, ktera z nas byla dost nervozni a stydela se s nama mluvit. Behem tech tri dnu se tam take vystridalo par kamaradek, ktere se na nas prisly podivat a vyfotit se s nama:-)
Pote, co jsme se zabydleli v nasem pokojicku, nas Mag vzala na obhlidku okoli. Ta probihala typicky po asijsku – v aute. Co pro nas byla novinka, byly tzv. ptaci domy. Ty vypadaji jako bytovka, jen to ma mala okynka. Uvnitr ziji ptaci a zbiraji se potom jejich hnizda, ktera jsou vyhlasenou cinskou pochoutkou. Jsou mala, bila (prevazne pouze se slin) a pry se jen omyji a napari a Cinane veri, ze jejich pojidani udrzuje telo velmi zdrave. Tuto pochoutku jsme vsak nezkusili...ani nas to nejak nelakalo:-) Na veceri nas vzala cela rodina do mistni cinske restaurace na vybornou veceri (jen si neplest pojem restaurace v Asii a restaurace v Evrope, myslime tim vzdy obycejnou poulicni jidelnu) a okolo osme jsme jeste se sestrou a svagrem vyrazili do Taipingu na nocni trhy. Tam jsme se dorazili par sladkostma, nakoupili pro Mateje nejaka ta tricka (kluk sikovnej si vsechno tak nejak postupne ztraci) a celkem hotovi jsme sli spat.
Druhy den mela Mag volno, takze se ho rozhodla stravit s nami. Nejprve jsme zamirili do celkem sileneho cinskeho chramu, ktery lezel uprostred palmovych plantazi a dost nam pripominal Crazy house v Dalatu (obzvlaste vyjevy z pekla byly moc zajimave, jen byli diskriminacne muceni pouze muzi). Pak jsme jeli do Matang mangrove forest reserve, coz mela byt jakasi pekna dzungle na prochazku, ale kvuli opravam se tam ted da jezdit pouze lodkou, ktera byla dost draha, tazke jsme zamirili rovnou do Taipingu. Taiping byl v 19. stol hlavnim mestem a dodnes se honosi, ze se v nem nachazi “31 Malaysia Firsts” – prvni muzeum, noviny, zeleznice... dnes je to pekne male mesto, kde nenajdete temer zadne turisty, ale krasny park s jezerem, valecny hrbitov a spoustu jinych veci. Za zminku stoji predevsim to, ze mesto bylo puvodne zalozene kvuli tezbe cinu a krasne se tu vyresil prechod tezarskeho mesta na pohodove misto. Mozna prave nejvetsi atrakce v centru - park jezer - vznikla prave zatopenim opustenych dolu. My jsme po kratke prochazce kolem jezer zamirili do Museum Perak, ktere se sklada ze dvou casti – v prvni jsou nejake stare vykopavky a a v druhe casti je vystava o regionalnich zvycich, obleceni apod..no oproti muzeu v Georgetownu jsme se toho moc nedozvedeli a pro mistni zaplavu skolaku bylo nejvetsi atrakci foceni s obrovskou krajtou v prilehlem stanku.
Po obede na mistni trznici (ochutnali jsme napriklad typicky mistni napoj z fazoli a ledu) jsme vyrazili k tzv. burmese pool, coz je krasna kaskadovita reka, kde se tvori male bazenky idealni pro koupani! My samozrejme nemely s Mag plavky (i kdyz se Mag vykoupala po uklouznuti aspon napul), takze se opet rochnil pouze Matej. Pak uz jen zastavit v Tescu na velky nakup a hura domu. Kousek od jejich domu nas jeste Mag vzala na durian. Byla celkem ostuda, ze jsme tak dlouho v jihovychodni Asii a jeste jsme ho neochutnali! Durian je vyhlaseni tim, ze smrdi a divne chutna:-) Plod je takova obrovska ostnata koule a uvnitr jsou zlute kousky, ktere se ji. Konzistenci to ma jako jakasi pasta a chutna vazne divne, ale nam to chutnalo. Spousta lidi nemuze durian ani videt a citit, pro nas to proste bylo neco noveho. Zajimave na durianu je, ze se nemuze jist s alkoholem, pry to vytvari dohromady nejake zvlastni plyny (cert vi co by to udelalo s Matejem) a je to pry velmi bolestive a neprijemne.
K veceri jsme meli spoustu cinskych dobrot – vzdy se vari nekolik chodu, i kdyz jsou treba pouze dva lide. My jsme meli vybornou polivku tom yum s krevetami, kureci stehynka se zeleninou, kureci prsa na zazvoru a k tomu samozrejem zeleninu a ryzi. Bracha nam jeste koupil nejaky obrovsky potvory, pry je to cosi jako mezi krevetou a humrem. Prinesl to jeste zivy a byly to pekne nezbedny mrchy a moc se jim zaziva do parniho hrnce nechtelo:-) Druhy den jsme jim slibili, ze jim udelame neco ceskeho, takze jsme jeste ten vecer udelali bramborovy salat, at se nam do druheho dne pekne odlezi!
Ve ctvrtek jsm se rozhodli vyrazit do Taipingu sami a vyslapnout si na Maxwell hill. Pokud by nam to vyslo, tak bychom radi udelali nejaky trek na Borneu a posledni dobou jsme tak lini a nic nedelame, takze bylo na case zacit trenovat. Mag mela nejake zarizovani, takze jsme se tentokrat vydali do Taipingu autobusem. Vyslap na Maxwell hill vede celou dobu po klikate silnicce a je dlouhy deset kilometru. Bylo to opravdu pekne, parkrat nas jen predjel nejaky dzip (vetsina turistu si dole zaplati dzip a necha se nahoru vyvezt, nekteri jdou pak pesky aspon dolu), ale jinak byl vsude klidek a za dve a pul hodky jsme byli u cile. Vsude bylo naprosto pusto a prazdno, bylo tam par evidentne novych hotelu a restauraci, ale nikde ani noha! Ale ty vyhledy na Taiping byly opravdu krasny, bylo videt dokonce az na more. Po chvili jsme narazili na jedinou otevrenou hospodu, kde na cisnik rekl, ze kuchar tam zrovna dneska neni a on nam neuvari, ale muze nam udelat aspon hamburger nebo hot dog. Tak jsme si dali hambace s hranolkama a asi nejhnusnejsi kafe, co jsme tu zatim pili a vyrazili zase zpatky dolu. Po par metrech jsme nasli uprostred silnic zmitajiciho se zelenyho dlouhyho hada, ktery byl uprostred zavaleny kamenem a nemohl se hnout. Rozhodli jsme se ho osvobodit, ale nez Matej nasel nejaky klacek (moc blizko se nam k nemu nechtelo), tak bylo po nem. Nevime jestli tam na nej ten sutr nekdo dal schvalne nebo ne a i kdyz hady teda fakt nemusime, tohle nas mrzelo.
Pak uz se jen doplazit na autobusak a o pul sedme jsme byli v zpet v Bagan Serai. Meli jsme toho opravdu plny kecky a to nas jeste cekalo vareni. Pres noc se nam pekne odlezel salat a rizky uz sly celkem rychle. Nastesti jim to chutnalo (vsichni si vzdycky pochvaluji hlavne salat), ale prekvapeni pro nas bylo, kdyz chudak neter zacala zapasit s vidlickou a nozem. Nikdy tim jeste nejedla a vypadalo to proste, jak kdyz Cechovi date poprve do ruky hulky :-) Ale nejak se s tim poprala a zvladla to cele snist. Zbytek salatu si zabalila do krabicky, ze ho musi vzit druhy den ochutnat sestre..
No a v patek rano uz jen zabalit, Mag nas hodila na autobus a my vyrazili smer hlavni metropole – Kuala Lumpur.
Take jsem si v Bagan Serai nechala menit skla do bryli. Byly z te prasne Asie hrozne poskrabane a obe skla me vysly na krasnych 540 korun ceskych, coz je tak polovina nez u nas – no nekupte to! :-)
Jo a taky nam behem techto dni prislo, ze nas teda na tom Zelande chteji a po vsech tech peripetiich a nervech mame viza - jupiiiii!!!
Foto:
1 - v dracim chrtanu
2 - vyjev z cinskeho pekla
3 - pohled na chram z nejvyssiho mista
4 - klenba ze stromu, ktere "sahaji" pro vodu do jezera
5, 6 - u jezera
7 - fazolovy napoj
8 - koupacka v burmese pool
9 - ochutnavka durianu
10 - potvora k veceri tesne pred uvarenim
11 - spolecna vecere
12 - vyhled na Taiping z Maxwell hill
13 - tak toho se nam bohuzel zachranit nepodarilo:-(
14 - dalsi vyhled na Taiping
15 - ptaci dum v Taipingu