Tenom
Rano se nam podarilo chytit dobre autobus na nadrazi a dorazili jsme tam v 7,50....no nic, vsak nam za chvili jede dalsi. Jenze pan na prepazce se nam s usmevem omlouval, ze to musi byt nejaka chyba a dalsi vlak uz nejde. Tak jsme se s nim zkouseli dohadovat, ze na netu to maji ale stale se jen mile usmival. Tak jsme nastvane odesli a premysleli co ted. Museli jsme se do pul druhe dostat do Beaufortu, odkud nam jel vlak do Tenomu. Tak jsme se rozhodli zkusit stopovat. Co jsme tak zjistovali, tak vsichni si na stopovani v Sabahu stezovali, ale my jsme asi meli stetsi. Po chvili nam zastavila sympaticka pani, ktera nas vzala do mestecka Papar a za dalsich deset minut nam zastavila skupinka tri lidi, ketri nas vzali az do Beufortu. V deset jsme tedy byli na miste a premysleli co s volnym casem ve meste, kde nic neni. Dali jsme si male jidlo a pak jen tak obslapovali kolem. V kazde male dire najdete KFC. Je to snad nejoblibenejsi obchod v cele Malajsii. Snad i proto, ze kurata ji jak muslimove tak Indove. Co me vsak zaujalo, byla nalepka na kazdem KFC, ze jidlo je halal. To znamena, ze zvirata musi byt zabita podle muslimskych tradic – behem podriznuti musi byt otocena smerem k Mekce, musi byt zabita jednim podriznutim hrdla a hlavne musi byt zabita ve jmenu Alaha. Jak tohle na tech farmach, kde se denne zabiji stovky a stovky kurat zvladaji, je pro me zahadou:-)
Matej konecne dospel k vybornemu napadu, ze by se mohl nechat oholit a ostrihat. Sli jsme kolem nejakeho holicstvi, kde bylo prazdno a holic si cetl noviny. Kdyz mu Matej naznacil, co by chtel, zacal rezolutne vrtet hlavou, ze ne. Moc jsme to nechapali, ale kdyz jsme sli kolem podruhe, jiny pan nam vysvetlil, ze ho nemuze oholit, protoze se mu strasne klepou ruce a to by s tou britvou na krku asi nebylo zrovna nejlepsi. Proc ma ale teda otevreny holicstvi, nam nikdo nevysvetlil. Po chvilce bloudeni jsme ale narazili konecne na misto, kde z meho Rumcajse udelali zase pekneho kluka! Dali jsme si kafco, chvili si cetli a pak uz se vydali na vlak.
Cesta z Beufortu do Tenomu trva dve hodiny a pro nas to byla asi nejkrasnejsi vec, kterou jsme na Borneu vubec zazili. Jeli jsme malinkatym vlackem, ktery vypadal jak cely ze dreva, pri kazdem brzdeni a rozjizdeni sebou cukal jako by narazil do zdi. A to se zastavalo dost casto, zrejme u kazdeho obydli. Ale ten vyhled... celou doby jsme jeli podel brehu obrovske a divoke reky Padas. Misty nam zatrnulo, kdyz jsme videli, jak se puda kousek od koleji podemila, ale opravdu clovek jede krasnou dzungli, jen sem a tam nejaka ta chaloupka. A hlavne vetsina tech, kteri vystoupi pak zpusobne stoji a mavaji na odjizdejici vlak. Pozorovat 70leteho pana, ktery prave vystoupil z vlaku a na ten samy vlak mava na rozloucenou je opravdu nezapomenutelne :-)
Do Tenomu jsme dojeli o pul pate (ano, i zde se drahy zmylily a cesta trvala tri hodiny, ne dve) a uz na nas cekala Barbara. Je to Anglicanka, ktera vyrustala na Zelandu, za jeji domov povazuje Spanelsko (uplne se zamilovala do Svatojakubske cesty, takze to jsme meli urcite spolecne) a pracovala v Arabskych emiratech, Libyii a ted v Sabahu jako mentor pro mistni ucitele anglictiny.
Slozili jsme si bagly do auta a vyrazili naproti pres ulici na kafe. Tenom je mesto kavy, dela se zde pry nejlepsi kafe na Borneu. Maji tu dve velke prazirny a jsou na sve kafe opravdu hrdi. A my jsme opravdu po dlouhe dobe dostali poradne silne cerne kafe! Pak nam Barbara uchystala takove male prekvapeni...misto k ni domu jsme zamirili do obrovskeho hotelu, ktery se tycil na kopci nad mestem. Priznala se nam, ze se stale jeste poradne nezabydlela ve svem dome (je v Tenomu asi jen tri mesice) a stydi se nas vzit k sobe domu, kdyz tam ma takovy bordel. Ale ze nam na dnesni noc zaplatila krasny pokoj s vyhledem na cele mesto. No nejak jsme to nejdriv moc nechapali, ale stejne jsme nemeli na vyber. Takze po rychle sprse jsme se sesli v hale hotelu a vyrazili do mesta na jidlo. Pridal se k nam jeste Stephen, coz byl American, ktery zil take na Zelande a momentalne zije v Koreji, kde ma manzelku a malou dceru. Dlouhou dobu stravil take v Indonesii, takze kdyz jsme tak nejak tapali, co si objednat na jidlo, zacal naprosto plynnou maljastinou objednavat jidlo. Nam jen rekl, at se nechame prekvapit. No byla cerstva ryba vylovena primo z akvarka v restauraci, krevety, zelenina, ryze – vazne parada. Co nas zaujalo (prijemne), ze to bylo krome Labuanu misto s nejlevnejsim pivem. Takze jsme stravili prijemny vecer poslouchanim prihod tech dvou, protoze nektere zazitky byly vazne neuveritelne. Kdyz nam Barbara vypravela, jak utikala letos z Lybie, v nejakem nakladaku k egyptskym hranicim jako nejaky utecenec, vsechny sve veci nechala v dome, vcetne svych dvou kocek a byla rada, ze se dostala pryc. Nebo jak ji zavreli v Arabskych emiratech do vezeni, protoze vezla v aute alkohol bez licence...vazne doufame, ze se jednou prekona a napise knizku, o kterou ji vsichni rikaji:-)
Druhy den nas vsechny Barbara vzala do mistni botanicke zahrady. Je to obrovsky park, kde najdete snad vsechny druhy stromu a kvetin, ktere je mozne v Sabahu najit. Asi nejkrasnejsi byl pavilon divokych orchideji - nekoli desitek druhu, ktere lze jinak spatrit jen v dzungli. Nejvic nas ale asi zaujal strom s prizracnym jmenem “cannon ball” neboli “delova koule”. To vam proste ze stromu visi desitky kouli jak z dela a dokonce i tak vazi. Pak jsme se uz jen prosli okolo jezer a pres malou mistni zoologickou zahradu (kde bylo par jelenu, slepic a jeden pstros) zpet k autu. Premluvili jsme Barbaru, ze uz nechceme spat dalsi noc v hotelu a ze na opravdu nevadi spat v neporadku. Couchsurfing je prece o tom, ze s nekym sdilite jeho dum, ne? Nakonec se nechala premluvit a jeli jsme do jejiho domu, ktery je asi tri kilomtery za mestem. Byl to takovy zluty barak, ve kterem obyvala horni patro. Na co nas Barbara pripravovala a co byla pravcda, byly ty silene barvy. Nejlepsi byla jedna z mistnosti, ktera byla vymalovana cerno-bilou sachovnici a jen stat chvili ve dverich stacilo k tomu, aby se cloveku zacala motat hlava. Ale jinak jsme ji pomohli poklidit par veci, zamest podlahu a hned bylo kde sedet :-) My jsme si aspon zvladli jeste vyprat pradlo. Navecer jsme jeli zpet do mesta, kde jsme si dali kavu a Barbara nas vzala do mistniho obchodu s alkoholem. Nevime jiste, ale zrejme je to nejake pasovane zbozi, protoze zde vse bylo neskutecne levne :-) Nakoupili jsme zasoby piv a vsichni se odebrali zpet k Barbare. Uz od zacatku jsme si mysleli, ze ma ten alkohol celkem rada, ale kdyz nam na otazku, jestli rada kouka na filmy, odpovedela “Jo, ja si vzdycky v patek vecer pustim film, dam si k tomu deset Heinekenu a vodku a jdu spat” :-))) Pote co jsme sporadali piva, vydali jsme se zpet do centra na veceri do jedne z mistnich cinskych restauraci. Zde nas opet zachranil Stephen, protoze jidelni listek byl pouze v cinstine, ale apson kluci umeli malajsky. Dali jsme si tedy poradny nasup a sli spat.
V patek uz bylo 2.12. a tim padem nas posledni den na Borneu. Barbara nemela pry stejne nic moc co delat, tak nam slibila, ze nas z Tenomu az do Kota Kinabalu odveze. To jsme samozrejem nemohli odmitnout! Na pamatku jsme jeste dostali dva balicky mistniho kafe a vyrazili jsme. Cestou jsme museli zdolavat opravdu slusne kopce a s podrazovanim to Barbare moc neslo, ale nakonec jsme se zpet do Kota Kinabalu dostali vcas. Jenze nam zacali let stale odsouvat a odsouvat, az jsme leteli snad o ctyri hodiny pozdeji, ale nastesti leteli. A pred nami byl uz jen jeden den v Kuala Lumpur a zaroven nas uplne posledni den v Asii.
Foto:
1 - nas vlacek
2 - cerny pasazer
3 - bourici reka (lepsi fotku jsme neudelali ;-))
4 - zastavka na znameni
5 - vyhled z hotelu - toto je prakticky cely Tenom
6 - cerstvy rambutan primo z botanicke zahrady
7, 8, 9 - orchideje (pro zajemce mame asi dalsich 50 fotek ;-))
10 - delove koule