Vientiane (Laos)
Do hlavniho mesta Laosu jsme dorazili po temer 24hodinove ceste autobusem ve stredu 14.9. Celi rozlamani jsme vylezli na autobusaku a s ostatnimi “zapadaky“ nalezli do jedne riksi. Jelo nas tam asi deset plus dve mistni slecny, ktere byli uplne vedle z pritomne particky nemeckych chalanu:-) Jeste nez jsme vyjeli, snazili jsme se s nimi nejak domluvit, kolik ta cesta vlastne stoji a bylo nam receno ze pet tisic kipu. Kdyz nas vsechny v centru vyhodil a my mu davali 12 tisic za oba, zacal se na nas rozcilovat, ze je to moc malo, ale my se nedali. Nakonec si nastvane vzal jen deset a zbytek ani nechtel. Pak jsme se dozvedeli, ze cely zbytek platil dvacet tisic za jednoho:-))
Ubytovali jsme se v Mimi Guesthousu, nejlevnejsim ubytovani, co jsme nasli (take to tomu odpovidalo, ale mame tvrdou indickou skolu, takze se vyspime temer vsude:-)) No a po celem dni temer bez jidla jsme vyrazili najit neco k snedku.
Co nas na Laosu hned prekvapilo, byly ceny. Laos je nejchudsi zeme jihovychodni Asie a jedna z nejpomaleji se rozvijejicich se zemi vubec. Vsude jsme cetli a slyseli, ze je to tedy take nejlevnejsi zeme na cestovani a my se tesili, ze zase neco usetrime. Jenze opak je pravdou. Pro nas urcite nejdrazsi zeme, ve ktere jsme v Asii byli. V jinych zemich neni problem sehnat jidlo za dolar, tady je temer nejlevnejsi jidlo od dvou dolaru. I ubytovani je drahe. Kdyz srovnate pomer cena a uroven treba s Vietnamem nebo Kambodzou, tak je to vazne velky rozdil. Opravdu jsme zde zacali mit problem dodrzet nas denni rozpocet:-)
Jinak je Vientiane asi nejospalejsi a nejmensi hlavni mesto, ktere jsme videli. Ma asi jen 250 000 obyvatel a dominantou mesta je Mekong, ktery tu proteka a tvori hranici mezi Vientiane (a tedy celym Laosem) a Thajskem. Takze si tak navecer sedime obcas na brehu, cteme si knizku a koukame do Thajska:-)
Ve ctvrtek jsme vyrazili obhlidnout tech nekolik malo pamatek, ktere tu vlastne jsou. Jednou z hlavnich je Vitezny oblouk, ktery je postaveny cely z betonu! Je ale obrovsky a da se vyjit az uplne nahoru a clovek ma krasny vyhled na temer cele mesto. Beton dostali od Americanu, kteri jim ho dali na obnovu letiste po bombardovani, ale mistni se rozhodli, ze ho radsi pouziji na oblouk...holt priority jsou priority:-) Pote jsme se prochazeli mistnimi ulickami, v jedne z nich jsme nasli prekrasnou zapomenutou a zasrostlou stupu a skoncili na brehu reky u obrovske sochy nejakeho mistniho osvoboditele. Zde jsme take potkali holky z Anglie, ktere jsme uz parkrat potkali ve Vietnamu a domluvili se s nima aspon na veceri. Privedli jeste par kamaradu tak bylo celkem veselo:-) Pak jsme se nejak presunuli k nim k hostelu, kde sedela takova sympaticka particka, tak jsme se k nim pridali. Byla zde Lucia ze Slovenska, Andrea z Noveho Zelandu, David z Kanady a Michael z Holandska. Vetsina uz byla okolo ctyriceti a vys a hodne cestovali, takze jsme se dozvedeli spoustu informaci a historek..No, co si budeme povidat, dost se ten vecer pilo, takze jsme to rozpousteli az hodne pozde a rano se nejak nemohli probudit:-) Takze patek jsme tak nejak spis proflakali na jidle a ctenim na brehu reky.
V sobotu jsme si pujcili kola a rozhodli se vyrazit do Buddha parku. Podle pruvodce to mel byt krasny park, vzdaleny asi 25 km od mesta a cesta je na kolo jako delana. To jsme nemohli odolat! Park kdysi vybudoval jeden nadsenec, jenze pote, co se zde vlady ujali komuniste, utekl pres reku do Thajska a vlastne jen na druhem brehu pry postavil temer totozny:-)
Z krasne cesty si vyklubalo 25 kilometru po ctyrproudove silnici a dalsi tri po rozbombardovane polnacce. Mne jeste po ceste nekolikrat spadl retez, byl tak povoleny, ze jsme museli najit opravnu, aby nam to utahli. Behem jedne z namahavych oprav u nas zastavila motorka a jiny turista se nas ptal, jestli je to cesta do Buddha parku. Tak jsme mu rekli, ze my doufame, ze ano. Pak nam nastetsi pomohl s opravou a s usmevem rekl „Treba se uvidime v Buddha parku!“ Kdyz jsme tam asi za dalsi hodinu dorazili, tak na nas nevericne koukal, ze pry nam teda neveril, ze to dame. Tak jsme tam chvili sedeli a kecali. Nez odesel, tak jsme se domluvili na vecer na pivo. My jsme si prolezli maly park plny roztodivnych, ale peknych soch a chteli odjet. Jenze se spustil pekny lijak a my museli skoro hodinu cekat. Na ceste zpatky se ukazal druhy nedostatek nasi kol, ale tentokrat nejem meho, ale i Matejovyho – blatniky. Sice tam nejake byly, ale moc nefungovaly, takze po prvnich trech kilometrech po polnacce jsme byli celkem pekne nahozeni od bahna a nez jsme dojeli na hotel, stirali jsme ze sebe celkem pekne nanosy. Sprcha pro nas v tu chvili byla vice nez nutna:-)) Po malem odpocinku jsme vyrazili na veceri a pak uz se setkali s klukem z Buddha Parku. Je z Belgie, jmenuje se Bram a pracuje pro nejakou neziskovou organizaci. Ve Vientiane je na tri mesice a shani fair-trade dovozce ryze pro Belgii. Vzal nas do mistniho baru, kde byla ziva muzika, takze jsme si poslechli nejake lao pisnicky a chvili dokonce hrali nejake anglicke flaky. Dozvedeli jsme se, ze hrat americke pisnicky musi povolovat nejaky urad, takze je to dovoleno treba tak jednou tydne jen na hodinu:-) Na chvili jsme se jeste presunuli k nemu do bytu na terasku a dali si rozluckove pivo. Pry zrejem pristi vikend bude ve Vang Vieng, kam jsme meli namireno, takze se mozna jeste uvidime.
V nedeli rano uz jen pobalit veci a uzasnym lokalnim autobusem (takoveho nepalskeho stylu) jsme vyrazili smer Vang Vieng.
Fota:
1,2,3 - betonova pycha Laosu aneb Vitezny oblouk
4 - zarostla stupa objevena v bocni ulicce
5 - rybareni na Mekongu
6 - bez romantickeho zapadu by to nebylo ono:-)
7,8,9,10 - priserky v Buddha parku
11 - cesta zpet byla trochu blativa ...