Ward
Hned po prijezdu nam Jan ukazala nas pokojicek, teda tak pohodlnou postel jsme nemeli .. no ani nevime kdy naposledy ;-) Chvili na to prisel i Talbot z vinic a ptal se nas, jestli jsme pripraveni neco delat. Tak nejak jsme tajne doufali, ze prvni den jeste delat nebudem, ale nejak nam bylo blby rict ne, tak jsme vyrazili.
Prvnich asi 5 dni jsme delali tzv. “bud rubing”, coz je jakesi ulamovani vetvicek vina, ktere rostou moc nizko u zeme. Zrejme aby ostatni vetve mely vic zivin a byly kvalitnejsi. Prace to neni nejak extra fyzicky narocna, jen zada pri neustalem ohybani trochu trpi. A vzhledem k tomu, ze jsme za posledni mesice na cestach prakticky na nic s fyzickou namahou nesahli, meli jsme toho i po tech 4 hodinach denne docela dost. Ale delali jsme si v klidu svojim tempem, nikdo nas nehonil.
Co vsak bylo mozna na pobytu ve Wardu nejlepsi bylo opet prekvapive jidlo ;-) Jan a Talbot si dosti potrpi na zdrave jidlo a veskere potraviny, ktere pouzivaji, jsou organicke (i vinice jako takova je organicka). Jan dokaze uvarit opravdu cokoliv, takze nas jidelnicek na dalsi dny byl opravdu pestry: od ruznych hovezich omacek, pres jehneci, fried rice, dokonce i sushi! A skoro kazdy den pekla nejaky kolac, takze bylo vzdycky ke kaficku co zakousnout. My jsme ji naoplatku naucili pict drobenkovou buchtu, ktera jim moc chutnala a maji i spoustu ovoce, se kterym nevi co delat.
Jan byla i dost dobra v tom, ze se stale nemohla naucit rikat Ceska republika, ale stale jsme pro ni byli z Ceskoslovenska. A s tim samozrejme mela spojene stare casy, takze se nas temer u vseho ptala, jestli to v "Ceskoslovensku" take mame. No kdyz uz se to Bary zeptala i u mixeru, tak sla malem do kolen:-)
Jinak jsme vetsinou nepracovni casti dnu vyplnovali ctenim, dopisovanim blogu a klabosenim s Jan a Talbotem. Zde jsme trosicku narazili v tom, ze oba jsou dosti verici a maji tendenci toto predavat i ostatnim. Nechteli jsme se s nima poustet do nejakych rozsahlejsich debat, zrejme by to k nicemu dobremu nevedlo. Nastesti po par dnech zjistili, ze s nama asi opravdu nehnou a zbytek pobytu jsme toto tema pakticky neotvirali.
Jeden den jsme se vyrazili podivat na plaz, ktera byla blizko naseho baracku. Na koupani nebylo pomysleni, voda je v prosinci jeste dosti studena, nejlepsi by to melo byt v unoru, tak jsme zvedavi. Jeden den jsme jeste byli prozkoumat dum, ktery byl kousek od nas na prodej (kdyby jsme se preci jenom rozhodli zde zustat ;-)). Moc na domy nejsem, ale tento se mi fakt libil. Byl postaveny na vyvysenem kopecku, s vyhledem na vsechny strany, ale hlavne byl cely proskleny. A to dokonce i sprcha a loznice. Predstava, ze se sprchuju a koukam pri tom na krajinu kolem, mi prijde docela zajimava
Asi po 5 dnech u Jan s Talbotem prijela dalsi pracovni sila, dve Americanky Virginia a Hallie. Prace bylo dost, takze to aspon pekne odsypalo. Jeden den jsme spolecne po praci vyrazili na kratsi tramp kousek od nas, jehoz cilem je tzv. “Saw Cut Gorge” neboli “Rokle vyrizla pilkou”. Tady jsme poprve poznali celkem casty jev novozelandskych treku a to jest brodeni rek. Na Novem Zelandu je spousta pozemku v soukromem vlastnictvi, takze je hodne treku vedenych podel nejakeho potoku ci ricky. No a vzhledem k tomu, ze na takovem treku musite ten potok asi 50krat prekrocit, absolutne se nevyplati si zouvat boty. Takze si proste slapete pekne v keckach v rece, ktera byva dost casto ledova. Kupodivu to neni uplne tak hrozne jak se muze zdat, samozrejme za predpokladu , ze jdete na denni vylet. Na zaver vyslapu nas konecne cekala asi 2 metry siroka rokle, kterou protikala reka. Nevim teda, kde vzali ten nazev s pilkou, k tomu to melo dost daleko, ale i tak to bylo moc pekne misto. Nejvetsi prekvapeni nas vsak cekalo pri navratu k autu. Zjistili jsme, ze mame pichlou predni pneumatiku a rezerva byla samozrejme prazdna (to je tak, kdyz maji auto dve zenske ;-)). Nastesti jsou lidi na Novem Zelandu opravdu uzasni. Borec, ktery vlastnil dum, u ktereho jsme parkovali nanestesti nemel pumpu, ale hned se nabidl, ze se s nami otoci 15 km k hlavni silnici, kde pichlou pneumatiku i rezervu dofoukneme. Takze jsme sice se zpozdenim, ale nakonec uspesne dorazili zpatky k Jan a Talbotovi.
Ke konci pobytu na vinici se ukazalo, ze holky budou odjizdet ve stejny den a maji namireno stejnym smerem jako my. Takze jsme nemuseli vyrazit na stopa, narvali jsme vsechny veci do jejich extra maleho auta a vyrazili smer zapadni pobrezi.
Fotky:
1,2,3 - tvrda prace na vinici
4, 5 - domecek na kopecku na prodej
6, 7 - dum Jan a Talbota
8 - dulezity balik z CR dorazil v poradku
9, 10, 11, 12, 13 - trek na Saw Cut Gorge
14 - rozluckova rebarborova buchta
15 - posledni vecere (to ma u Jan a Talbota uplne jinou vahu ;-))